Spálit, zmrazit nebo uložit do země? Čeští vědci hledají ekologický způsob pohřbívání

5. květen 2017

Unikátní vědecký projekt Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) se snaží zmapovat dopady pohřbívání lidí na životní prostředí, během projektu tak probíhá chemický rozbor půd na rozptylových loučkách, na hřbitovech s uloženými těly nebo kolem komínů krematorií. Na konci by chtěli přijít vědci s odpovědí na otázku, jak ekologicky pohřbít sedm miliard lidí žijících v současnosti na planetě.

V různých dobách společnosti těla pálily, pochovávaly do země nebo vystavovaly přírodě – živlům nebo zvířatům. Geoarcheolog Ladislav Šmejda se s týmem rozhodl prozkoumat rozklad lidských těl v návaznosti na přírodu. Vodítkem mu je chemické složení půd, které různé druhy pohřbů zanechávají.


Jeden člověk, který váží zhruba 100 kilogramů, je kilo fosforu, dvě kila dusíku a přibližně kilo a půl vápníku. To je tak obrovské množství živin, že hřbitovy mají vysoce kvalitní půdy. Pohřebiště se poznají i podle vegetace, která má nápadně zelenou barvu.Michal Hejcman

„Při kremaci, která je u nás dnes nejrozšířenějším způsobem pohřbu, se většina látek z našeho těla přemění na plynné skupenství a odejde komínem do atmosféry. To, co zůstane, je skoro výlučně jenom fosforečnan vápenatý. Všechny ostatní prvky, kterých jsou v lidském těle desítky, téměř zmizí,” vysvětluje Šmejda.

Člověk je kilo fosforu...

Kremace nese přes své zřejmé výhody i jeden vážný nedostatek – spotřebovává fosilní paliva, protože většina krematorií spaluje plyn. Dřívější způsob pochovávání těl do země, inhumace, zase zanechává stopu v krajině po stovky let.

„Jeden člověk, který váží zhruba 100 kilogramů, je kilo fosforu, dvě kila dusíku a přibližně kilo a půl vápníku. To je tak obrovské množství živin, že hřbitovy mají vysoce kvalitní půdy. Pohřebiště se poznají i podle vegetace, která má nápadně zelenou barvu. Když jsou takové hroby v pšenici, na polích, dají se identifikovat z letadla, protože pšenice na nich bývá o 20 centimetrů vyšší než v okolí,” popisuje Michal Hejcman z Fakulty životního prostředí ČZU.

Krematorium (ilustrační foto)

Zasadit strom

Jedním z aktuálních témat v geoarcheologii je hledání způsobu nejekologičtějšího pohřbívání v dějinách. Mezinárodní tým z Fakulty životního prostředí ČZU je složený z literárních vědců, kteří hledají odkazy na pohřbívání například u Shakespeara, a různě zaměřených expertů, včetně chemiků zkoumajících složení půd rozptylových louček.


Lidské tělo je možné zmrazit kapalným dusíkem na velice nízkou teplotu. Potom se pomocí jemných vibrací tělo rozpadne na prach.Ladislav Šmejda

O ekologické pohřbívání se nezajímají jen vědci, ale také komerční firmy. „Lidské tělo je možné zmrazit kapalným dusíkem na velice nízkou teplotu. Potom pomocí jemných vibrací, nikdo nechce z etických důvodů do těla zasahovat mechanicky, se tělo rozpadne na prach. Z něj je možné vakuovou sublimací odvést vodu. Vznikne materiál, který není spálený, je ho možné uložit do země. Na místo takového pohřbu můžeme zasadit například strom, který je potom vyživovaný z lidských ostatků,” popisuje Šmejda ekologickou technologii švédské firmy.

Unikátní vědecký projekt chemického rozboru pohřebišť představil Ladislav Šmejda na tiskové konferenci evropské unie věd o neživé přírodě ve Vídni. Jeho téma vybrali organizátoři mezi deset aktuálních světových problémů. Projekt chce tým České zemědělské univerzity dokončit do dvou let.

autor: Radek Kříž
Spustit audio