Pavouci by za rok mohli sníst všechny lidi na Zemi, zjistili vědci

3. duben 2017

Toto zjištění vyplývá z výzkumu biologů z univerzit v Severní Karolíně, San Franciscu a Kodani. Pavouci ročně sežerou 400 až 800 milionů tun potravy. Hmotnost lidstva se odhaduje na zhruba 360 milionů tun.

Pavouci, kteří se živí jenom hmyzem, lidstvo samozřejmě nesní. Větší druhy dokáží ulovit maximálně myši, ještěrky nebo ptáčata. S větší kořistí by se určitě vypořádat nedokázali. Některé druhy v tropických oblastech sice mají dost silný jed, ale zdraví lidé se bát nemusí. Potvrzuje to i Lukáš Vít z pražské zoologické zahrady.

„Někteří pavouci rodu Sicarius nebo Loxosceles jsou schopni usmrtit dítě nebo slabšího dospělého jedince, pokud včas nedohledá lékařskou pomoc. To je ale velmi málo případů, natož aby ho snědli, to vůbec ne. Bavíme se o gramových velikostech, ne o velikosti člověka,” říká Vít.

Z toho vyplývá, že všechny katastrofické filmy o útoku pavouků na lidstvo jsou úplný nesmysl. Autoři studie tento závěr použili spíš jako vtip pro představu, jak velkou spoustu hmyzu pavouci dokáží sníst.

Pavouk v každé domácnosti

Původním záměrem studie bylo zjistit, jak vlastně vypadá soužití lidí a těchto osminohých tvorů. Životní prostor totiž s námi sdílí od dávných dob, ale víme toho zatím jen velmi málo o tom, jak se lidé a pavouci ovlivňují.

Ze studie domácností v Severní Karolíně vyšlo najevo, že pavouci jsou nejspíš v úplně každé domácnosti a většinou obývají koupelny. Váhu celosvětové pavoučí populace pak vědci spočítali na 29 milionů tun. To je pro představu 478 parníků Titanik. A na metr čtvereční plochy obývané lidmi podle vědců připadá průměrně 131 pavouků. Jejich přítomnost znamená menší množství much a komárů.

Sklípkan největší

Strach z pavouků, arachnofobie, existuje mezi lidmi od nepaměti. Jedním z důvodů je evoluce. Vědci z Barnard College v New Yorku udělali experiment, ze kterého podle nich vyplynulo, že strach z pavouků máme v genech. Většina vývoje lidského druhu totiž proběhla v Africe, kde je velké množství jedovatých pavouků. Bylo důležité se jim vyhýbat. Podle dalších výzkumů může být strach z pavouků dán společensky, protože je zakořeněný hlavně v evropských společnostech. Zajímavé také je, že arachnofobie roste s věkem.

Obří pavouci

Velikost pavouků, stejně jako hmyzu, je závislá na množství kyslíku v atmosféře. Kdyby přesáhli určitou velikost, zjednodušeně řečeno by své tělo neudýchali. Největší dnes známý pavouk je sklípkan největší. Žije v Jižní Americe, i s nohama dosahuje velikosti až 30 centimetrů, vážit může až čtvrt kila. Jeho jed ale pro teplokrevné živočichy není nebezpečný.

Před miliony let bylo ale v atmosféře kyslíku podstatně víc. Z dostupných nálezů se nedá potvrdit, že by i pavouci byli větší. V roce 1980 sice paleontologové našli zkamenělinu tvora velkého asi padesát centimetrů připomínající pavouka, po čtvrt století ale vyšlo najevo, že to nebyl pavouk, ale druh mořského škorpiona.

Největší známý zkamenělý pavouk je Nephila jurassica. Žil v Číně v období Jury a ve srovnání se zmíněným sklípkanem byl vlastně docela maličký. Jeho tělo měřilo něco přes jeden a půl centimetru a s nohama měl dohromady zhruba deset až dvanáct centimetrů.

autor: ono
Spustit audio