Používáme západní emotikony, v Asii vypadají úplně jinak, říká odbornice na smajlíky

Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, který ho v roce 1982 použil ve vzkazu svým kolegům a chtěl tak oddělit vážně myšlený text od vtipu - Foto: Fotobanka Pixabay

Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, který ho v roce 1982 použil ve vzkazu svým kolegům a chtěl tak oddělit vážně myšlený text od vtipuFoto: Fotobanka Pixabay

Smějí se nebo se mračí, radují se nebo pláčou, tleskají, mrkají a různě se šklebí. Řeč je o smajlících, tedy všemožně se pitvořících tvářích a obličejích, které právě dnes slaví 35 let od svého vzniku. Používáme je v esemeskách, mailech a zprávách a každý z nás má své oblíbené. „Jde o návod pro dalšího uživatele, jak číst naše sdělení,” říká Zuzana Komrsková z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, která se používáním smajlíků zabývá.

Lásku, radost, smutek, ironii a třeba i hravost. Smajlíci dnes umí vyjádřit celou paletu emocí, pocitů a nálad. A právě proto mají úspěch v elektronickém světě, ve kterém se neustále něco mění.  

„Musíme brát v úvahu, jak toho člověka známe, jestli on zná nás a chápe, jak to myslíme. Je to podobné jako se slovy nebo neverbálními signály a gesty. “
Zuzana Komrsková

Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, který ho v roce 1982 použil ve vzkazu svým kolegům a chtěl tak oddělit vážně myšlený text od vtipu (více čtěte zde). 

„Vymyslel dvojtečku a ukončovací závorku jako úsměv, dvojtečku a počáteční závorku jako mračící se obličej,” popisuje redaktor serveru Technet.cz Pavel Kasík, podle kterého se usmívající smajlík hned ujal, zatímco ten vážný nakonec získal trochu jiný význam než americký profesor původně zamýšlel. 

Vnímat kontext 

Podle Zuzany Komrskové, doktorandky Ústavu českého jazyka a teorie komunikace na Filosofické Fakultě UK, mají smajlíci v textu funkci zprostředkovatele nálad. „Kromě toho je někdo používá jako zdůraznění části textu, kterou myslí ironicky. Je to návod pro toho dalšího uživatele, jak číst sdělení,” vysvětluje. 

Podle Zuzany Komrskové mají smajlíci v textu funkci zprostředkovatele nálad - Foto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Podle Zuzany Komrskové mají smajlíci v textu funkci zprostředkovatele náladFoto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Smajlíci nám tak pomáhají vnímat kontext psaného textu. „Upřesnit ho, abychom došli co nejlepšího porozumění,” říká. 

To ovšem může vést paradoxně k problémům v komunikaci. „Musíme brát v úvahu, jak toho člověka známe, jestli on zná nás a chápe, jak to myslíme. Je to podobné jako se slovy nebo neverbálními signály a gesty. Když na někoho zamrkáme, tak to může někde znamenat, že jde o vtip, jinde zase flirtování,” odpovídá Komrsková. 

V Česku používáme závorky 

Používání emotikonů podle expertky neotupuje naši schopnost vnímat nadsázku v textu. „Naopak nám smajlíci pomáhají vyjádřit mnohem víc a dát to najevo jinou vizuální cestou, což je strašně poutavé,” myslí si.  

„Smajlíci se liší napříč celým světem. V českém prostředí používáme spíš takové, které se označují jako západní, tedy ty závorky a podobně. V Japonsku nebo Koreji vypadají smajlíci úplně jinak. Jsou to spíš takové tváře. Mezi kulturami a státy se emotikony liší,” popisuje Komrsková. 

Autor:  Michael Rozsypal, Martin Balucha
Pořad: Dnešní Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: denně  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace