Putin je zdatný pokerový hráč se stále slabšími kartami. Přesto je třeba být na pozoru, varuje novinář

19. březen 2018

Už osmnáct let, z toho čtyři roky jako premiér, stojí v čele Ruska Vladimir Putin, který po vítězství v nedělních prezidentských volbách získal další šestiletý mandát. Volilo ho téměř 77 procent voličů, kterých k urnám dorazilo 67 procent, tedy méně než se očekávalo. „Vítěz byl předem jasný, šlo jen o to, kolik dostane procent například i oproti minulým volbám,“ zdůrazňuje zástupce šéfredaktora Aktuálně.cz Josef Pazderka. V roce 2012 Putin získal necelých 64 procent hlasů.

„Volbu naprosto respektuji, nikdo nemá Rusům mluvit do toho, koho si vyberou za svého prezidenta. Problém je, když země sama sebe označuje za demokratickou. V ten moment se na ni vztahují stejná měřítka jako na kteroukoli jinou evropskou zemi a v těchto kritériích Rusko propadává,“ upozorňuje bývalý zpravodaj České televize v Rusku Pazderka.


Hosty speciálu byli:
Martin Dorazín, zpravodaj Českého rozhlasu v Rusku
Josef Pazderka, zástupce šéfredaktora Aktuálně.cz, bývalý zpravodaj ČT v Rusku a Polsku
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
Pavel Fischer, bezpečnostní analytik a bývalý velvyslanec ČR ve Francii a Monaku
Katerina Ayzpurvit z ruské redakce Českého rozhlasu

Poukazuje na to, že v demokratických volbách nejde jen o vhazování lístků, ale také o rovnost předvolební kampaně, přístup kandidátů do médií nebo o rovné finanční podmínky. Pazderka připomíná, že k volbám vůbec nebyl připuštěn opoziční kandidát Alexej Navalnyj, a to kvůli problematickým rozsudkům soudů. Jasným signálem pro opozici ale byla i vražda Borise Němcova přímo u Kremlu před dvěma lety.

„Putin má poměrně slabé karty, ale umí s nimi zdatně hrát. Hospodářské problémy ale teď budou narůstat, klesá cena ropy a Rusko je v mezinárodní izolaci kvůli anexi Krymu. Prostor pro zdatnou pokerovou hru se bude zmenšovat, Putin ho nahrazuje válkami, vyvoláváním pocitu ohrožení a brnkáním na postsovětské instinkty Rusů, kteří se nesrovnali s otevřeným světem. Česká republika i Evropa by měly být na pozoru,“ dodává Pazderka.

Čtyři Putinova období

Bezpečnostní analytik a kandidát na českého prezidenta Pavel Fischer rekapituluje Putinova prezidentská období. „V roce 2000 se jevil jako liberál, který postavil stát na nohy. Ve druhém pevnou rukou obnovil autoritu na celém území. Ve třetím obnovil víru Rusů ve vlastní stát, a to i za cenu válečných dobrodružství za hranicemi,“ hodnotí.

Charakter čtvrtého období podle bývalého diplomata naznačil Putinův projev počátkem března, ve kterém mluvil o technologické revoluci a inovacích, ale také o zbrojení. „Jeho program je kontinuální, každé období ale má jiný přívlastek,“ všímá si.

Strach z revoluce

Podle Kateriny Ayzpurvit, editorky ruského vysílání Rádia Praha, Putin nezveřejnil žádný předvolební program. „Kandidoval jako vůdce obležené pevnosti a garant stability. Propaganda lidem vnucuje, že jakékoli změny znamenají revoluci, a té se Rusko bojí,“ podotýká.


Putinovi protikandidáti byli nejdříve odsouhlaseni v Kremlu. Jediným skutečným protikandidátem byl Navalnyj, který byl kriminalizován a nebyl nepřipuštěn k volbám.Katerina Ayzpurvit

„Propaganda je velmi silná a jede 24 hodin denně. V Rusku platí, že kdo ovládá televizi, ten ovládá stát. Existuje sice internet, ale většina lidí čerpá informace z televizních kanálů, které ovládá Kreml,“ popisuje Ayzpurvit. Většina Rusů také podle ní nikdy nebyla v zahraničí a nemůže tak porovnávat.

Přibývá chudých

V následujícím funkčním období se může pro Vladimira Putina stát velkým problémem ekonomika. Hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš poukazuje i na stoupající míru chudoby v posledních třech letech, v posledním Putinově období počet chudých Rusů narostl asi o pět milionů.

Ceny ropy nyní sice po výrazném propadu opět rostou, ale tempo růstu ekonomiky zůstává nízké, okolo 1,5 procenta. „Ruská administrativa se snaží budovat stabilizační fond, do kterého dává přebytečné peníze z prodeje ropy. Nevzala si ale lekci z toho, že není dobré sázet na ropný a zbrojařský průmysl jako na základní kotvy ekonomiky,“ upozorňuje.

Navíc roste podíl státního vlastnictví například bank a klíčová odvětví ovládá relativně úzká skupina lidí, která si rozděluje bohatství. Těžko se tak mohou rozvíjet sektory zaměřené na domácí poptávku. „K modernizaci ruské ekonomiky nedochází a ani nedojde. Vyžadovalo by to demokratizační reformy, ke kterým v nejbližší době nemůže dojít,“ uzavírá Bureš.

V jakém stavu je ruská ekonomika? Poslechněte si celý speciál >>
autoři: ert , bum
Spustit audio