Sonda Cassini objevila oceány na měsících Saturnu, shoří v jeho atmosféře

18. září 2017

Sonda Cassini zakončí svou úspěšnou pouť za poznáním planety Saturn. Vlétne do atmosféry, kde vítr postupně roztrhá její ochrannou fólii a dojde k výbuchu zbytků paliva. Sonda by se měla rozpadnout zhruba tisíc kilometrů nad svrchní vrstvou Sturnových mraků.

Poslední fáze letu sondy začala už v úterý, kdy Cassini dala příslovečný polibek na rozloučenou měsíci Titan. Proletěla totiž nízko nad jeho atmosférou a gravitace měsíce nasměřovala sondu na eliptickou dráhu, která skončí v atmosféře Saturnu. Teď už je tedy na sestupné dráze a letí obrovskou rychlostí. V závěrečné fázi urazí kolem sto čtyřiceti tisíc kilometrů v hodině.


Z toho, co Cassini dokázala lidem na Zemi předat, jsou zřejmě nejzásadnější data týkající se Saturnových měsíců. „Nejspíš nejdůležitější objev Cassini je ten, že tyto malé světy mohou mít oceány tekoucí vody, správné chemické složení a také energii pro vznik života,“ říká Scott Edgington.

Až do poslední chvíle by Cassini měla na Zemi odesílat data o gravitačním poli nebo složení atmosféry. Korekční motorky se budou snažit sondu udržet orientovanou tak, aby její anténa mířila na Zemi a mohla tak proudit data. Ale nejdéle po pár minutách od začátku průletu atmosférou bude okolní vítr silnější, sonda ztratí orientaci, začne se převalovat a přepne se do spánkového režimu.

„Dochází palivo, což je hlavní důvod, proč musíme sondu zničit. Když dojde palivo, nedá se sonda řídit a NASA má pravidlo, že je vždy potřeba předejít kontaminaci tělesa, na kterém potenciálně může být život. A nejjistější je sondu poslat do atmosféry Saturnu,“ vysvětluje zástupce vedoucího mise Cassini, Scott Edgington.

Cassini pomohla neuvěřitelně rozšířit naše poznatky o Saturnu a jeho měsících. Saturn připomíná takový malý planetární systém a vědci se na jeho příkladu chtějí dozvědět třeba i něco o vzniku a fungování Sluneční soustavy. Kromě toho prozkoumala i prstence plynného obra a potvrdila existenci šestiúhelníkové bouře nad severním pólem planety.

Zásadní byl průzkum měsíce Titan, na kterém v roce dva tisíce pět přistál i malý modul Huygens. Titan má zhruba o polovinu menší průměr než Země a jeho atmosféra je složena z dusíku. Na povrchu se nachází řeky a jezera z kapalného metanu a metan tam dokonce i prší. Právě na základě výskytu uhlovodíků se vědci domnívají, že na Titanu může existovat primitivní život.

Dalším Saturnovým měsícem, kde vědci tuší naději na existenci života, je Enceladus. Ten se sice nejprve zdál jen jako zmrzlá koule, ale ukázalo se, že z něj do vesmíru unikají gejzíry vody. Pod ledovou krustou se tedy zřejmě nachází oceán. Enceladus dokonce produkuje vody tolik, že dal vzniknout nejvzdálenějšímu prstenci planety.

autor: ono
Spustit audio