SPORT JE VĚDA: Doping na olympiádě lze prokázat i zpětně

9. srpen 2016

Podvody při dopingových kontrolách v Rusku jasně ukázaly, že boj proti zakázaným látkám ve sportu, je stále složitý. Co je nejtěžší? Prozradí druhý díl seriálu Sport je věda, kde se dozvíte například i to, proč anabolické steroidy začíná vytlačovat krevní doping.

Původně celkem 116 sportovců dostalo zákaz účasti, ale nakonec to vypadá, že to odnesou pouze atleti a vzpěrači, které nepustily jejich federace. Naproti tomu mezinárodní paralympijský výbor vyloučil z her celou ruskou výpravu. Ale právě tato kauza potvrzuje, že sport je skutečně věda. A protože to je zároveň i název našeho olympijského seriálu, tak je zřejmé, že jeho druhý díl bude patřit právě dopingu.


Odstranili nás bez důkazů. Nedali nám žádnou šanci dokázat a bojovat za účast na olympiádě. Platíme za chyby méně náročných sportovců, kteří porušovali pravidla a teď přichází trest kolektivní viny. Je to nespravedlivé. Jelena Isinbajevová.

Ruský dopingový skandál

Fenomenální ruská tyčkařka Jelena Isinbajevová nikdy s dopingem problém neměla, přesto se stejně jako ostatní ruští atleti a vzpěrači do Ria nepodívá.


V průběhu času se z dokonalil systém mimosoutěžních odběrů, kdy sportovec musí pro každý den nahlásit jednou hodinu, kde bude k zastižení. Zlepšily se také analytické metody, vzorky se uchovávají 10 let a odhalují teď hříšníky z olympijských her v Pekingu či Londýně.

„Jenže fakta mluví jasně. Ruská antidopingová laboratoř prokazatelně měnila a upravovala vzorky svých sportovců, především atletů a vzpěračů a tak všichni byli z her v Riu vyloučeni. Stejně jako celá paralympijská výprava,“ říká redaktorka Českého rozhlasu Eva Kézrová. A podle šéfa Českého antidopingového výboru Jana Chlumského, zcela po právu: „Tam tomu bylo tak masově rozšířené. Nedovedu si představit, kdo bude jak dokazovat, že já jsem čistý, já jsem nikdy nedopoval, já jsem v tom systému nebyl.“

Na přelomu století vznikla Světová antidopingová organizace WADA, která má po celém světě 34 akreditovaných laboratoří, které ovšem financují jednotlivé státy. Přesto nastavila jasný systém v boji proti dopingu.

Dopingové kontroly v Mnichově

„Na olympiádě v Mnichově v roce 1972 už tam seděly dopingové kontroly. Mezi sportovci byla anonymní anketa. Byla tam velká většina lidí, kteří přiznali, že používali anabolické steroidy. V té době ještě nebyla metoda, jak je v těle zjistit, ale to už potom zdokonalili tak, že v Montrealu v roce 1976 byly pozitivní nálezy na anabolické steroidy,“ vysvětluje Jan Chlumský.

„Pravidlo, že policisté jsou vždy o krok za zloději, platí i v dopingu. Mnohé látky sice podle Chlumského jsou na seznamu zakázaných, ale někdy i roky trvá, než se najde analytická metoda, která by užívání stoprocentně prokázala,“ říká redaktorka Kézrová.

„Po steroidech přišel krevní doping, zpočátku neprokazatelný, ale dnes už se dají rozlišit starší a mladší červené krvinky. Samostatnou kapitolou jsou stimulanty. Například kofein už není drogou, zatímco pseudoefedrin, obsažený v nosních kapkách, se jím opět stal. A to díky takzvanému monitorovacímu programu,“ uzavírá Kézrová.

Také zítra nabídneme pohled na sport z vědeckého hlediska. Třetí díl seriálu Sport je věda bude patřit klimatickým podmínkám. Poslechnou si ho můžete před půl osmou v Ranním Plusu a v Magazínu Leonardo po půl čtvrté.

autoři: msp , Martina Gillichová
Spustit audio