Tajemná, nejhlubší a nejnáročnější. To vše je jeskyně Pod Javorkou

3. srpen 2017

Reportér Českého rozhlasu se vydal do nejhlubší a nejhůře dostupné jeskyně v Českém krasu. Jaké je cesta po úzkých žebřících do jeskyně Pod Javorkou? Přinášíme vám jeho reportáž o cestě do podzemí z cyklu Česko pod nohama.

Už samotná přístupová cesta jako by něco prozrazovala. Strmé dřevěné schůdky, příkrý sráz. Stačí trocha neopatrnosti a výlet skončí ještě dříve, než vůbec začal. V jednu chvíli se terén trochu zvolní. Pokocháte se výhledem na Karlštejn a pak vstoupíte do jednoduchého přístřešku. Už na první pohled je jasné, že dlouho se v něm nikdo nezdržuje. Starší stůl na nářadí, sud na dešťovou vodu, to je v podstatě veškeré vybavení.

„My tomu říkáme chata s trochu větším sklepem,“ směje se Jiří Vejlupek z České speleologické společnosti. To hlavní se totiž nachází ve skále. Puklina, která vede do nejhlubší jeskyně v Čechách. A to není jediné nej, které kopec Javorka v sobě ukrývá. Ta jeskyně je totiž zároveň nejsložitěji přístupnou jeskyní v Českém krasu a nejspíš i na západ od Prahy vůbec.

129 metrů hloubky

Pravidelně se do ní vydávají pouze speleologové. Jiří Vejlupek sem jezdívá přibližně jednou za tři týdny. „Objevili jsme docela pěknou osmdesátimetrovou větev, třeba by tam mohlo být něco pěkného. Dvacet metrů nad ní je velice pěkná krápníková výzdoba a v tomto místě by tedy mohla být také,“ těší se na nové objevy.

Oblékneme si overal a neohroženě vstoupíme do pukliny. Po pár metrech nás zastaví vrátka. Ta tu jsou proto, aby jeskyně nelákala dobrodruhy. Když je Jiří Vejlupek otevře, čeká nás plejáda jeskynních chodeb. Kdybychom je prošli všechny, ujdeme asi 1800 metrů a klesneme do hloubky 129 metrů. Právě tato hloubka z ní činí rekordmanku v Čechách, za hlubšími jeskyněmi musíme totiž na Moravu, která je ostatně na jeskyně bohatší než Čechy.

Jeskyně Pod Javorkou

Slézáme do úzkých žebřících, plazíme se chodbami, které v průměru měří jen něco přes půl metru. Když se postavíme na kolena, máme pocit, že je tu najednou nějak moc místa. Někdy je lepší jít dopředu, jindy couvat. Prudce zatáčíme do téměř neviditelných puklin. Postavit se a jít vzpřímeně je svátek. Ale ani tehdy adrenalin nekončí. V jednu chvíli máme projít úzkou soutěskou a zároveň překročit propast. Jiří Vejlupek to zvládne bez problémů. Ne však netrénovaný rozhlasový reportér, kterého právě v tuto chvíli opustila neohroženost.

Ochudil se tak o nádhernou krápníkovou výzdobu. Například o excentrika, tedy krápníky rostoucí všemi možnými směry, a to navzdory zemské přitažlivosti. „Rostou díky vzlínavosti vody, která vzlíná všemi směry. Taková excentrika tam jsou patnáct centimetrů dlouhá, což je v Českém krase unikát,“ lituje Jiří Vejlupek, že tuto krásu neuvidíme.

Jeskyně Pod Javorkou

Abychom se ale nevraceli úplně stejnou cestou, zvolíme jiné chodby. Vyzkoušíme si tak například i šplhání po provazovém žebříku. Zespodu tak složitě nevypadá, ale když se s námi rozhoupá... Nakonec jsme se ale přece dočkali odměny. I zde je totiž místo s krápníkovou výzdobou. Prý není tak velká jako v nižších částech jeskyně, ale i těch několik pár stalagmitů, stalaktitů i stalagnátů oko potěší. A dokonce i nějaká ta excentrika tu jsou – vypadají jako zkamenělý ježek přirostlý ke stěně.

Až se dostatečně vynadíváme, vydáme se dál vzhůru k povrchu. Je to už jen pár metrů, ale zato pořádně úzkými plazivkami. Centimetr po centimetru se posouváme dál. Když tu najednou ucítíme čerstvý vánek. Světlo nevidíme, venku se mezitím setmělo. Ale už jen pár kroků a jsme z jeskyně venku. A co udělá jeskyňář po skončené expedici? „Práskne sebou tady o podlahu, nalije si teplý čaj, nadechne se pořádně a těší se domů, do peřinek,“ zasní se Jiří Vejlupek.

Objev roku 2005

Za tím, že jsme do nitra Javorky mohli nahlédnout, se skrývají roky tvrdé dřiny. Speleologický průzkum tu začal v roce 1993. Dlouhých devět let se akorát vyvážely vozíky s hlínou a sutí a délka jeskyně je počítala na metry. Jeskyňáři ale věřili, že za nánosy se může skrývat něco velkého. Málem už to vzdali, když tu se konečně prohrabali k volným prostorům a objevili krápníky, které jsme viděli. To jim vlilo život do žil.

Objev jeskyně výrazně zvýší hodnotu území. Oblast, která do té doby nijak zvlášť zajímavá nebyla, má najednou co nabídnout. Toho je si plně vědoma Státní ochrana přírody, takže speleologové dostávají různé výjimky, aby mohli jeskyně nerušeně objevovat a zkoumat. Tím spíš, když se jedná o jeskyni rozsahu Javorky, která si od České speleologické společnosti vysloužila ocenění objev roku 2005.

Jeskyně Pod Javorkou

Cenný objev Javorka představuje, i když se běžní návštěvníci dovnitř nejspíš nikdy nepodívají. Jeskyně je tak náročná, že upravit ji pro turistický provoz je vlastně nemožné. Ale není třeba toho litovat. S nadsázkou se totiž říká, že prvním krokem ke zničení jeskyně je její objevení. Druhým krokem pak její zpřístupnění veřejnosti. A navíc – poblíž Javorky už jedny zpřístupněné jeskyně jsou, a to Koněpruské, které jsou nejdelší v Českém krase.

Kdyby se snad přece jen podařilo zpřístupnit Javorku, o moc víc návštěvníků by do Českého krasu nepřišlo. Takový krok by si vyžádal velké náklady, a přitom by se lidé rozhodovali, zda chtějí navštívit Koněpruské jeskyně, nebo Javorku, obě jeskyně zároveň by navštívil málokdo. A tak i nadále zůstane Javorka tajemnou jeskyní naproti Karlštejnu.

autoři: Daniel Mrázek , vis
Spustit audio