Thomas Hylland Eriksen: Odpady

Vnímání toho, co je a není odpad, se v průběhu věků proměňuje. Stejně tak prochází změnami nakládání s odpadky. Co naši předkové dělali odpradávna, přestalo fungovat a lidstvo se dnes znova učí, jak odpad efektivně využívat a vnímat ho jako zdroj k dalšímu použití a nikoli jako problém, který je třeba zakopat hluboko pod zem nebo nasypat do řeky či oceánu.

Všichni se shodují, že lidstvo vyhazuje příliš mnoho věcí. Přitom odpadky v popelnicích tvoří jen zlomek veškerého odpadu, který produkujeme. Vyhazování je průvodním jevem konzumní společnosti a důkazem, že v naší společnosti je lidská práce příliš drahá a suroviny naopak velmi levné.

To vede k situaci, kdy se vyplácí věci neopravovat a kupovat nové, případně využívat výrobky na jedno použití. Co ale s odpadky dělat, když už je neumíme přestat vytvářet?

Skládky provázejí lidstvo od nepaměti, jejich podoba se v průběhu historie proměňovala. Lidé, kteří nejsou usazení na jednom místě, odpad nemusejí řešit, prostě „zvednou kotvy“ a přesunou se o kus dál. Všichni ostatní nějakou formu skládky potřebují.

Původní nenápadné díry v zemi postupně přerostly v gigantické struktury viditelné z kosmu. Hitem dnešní doby je recyklace, ale některé věci zkrátka jinam než na skládku uložit nejde, nebo se to nevyplatí.

Historie odpadů je také historií nejrůznější havěti. Bakterie, vši, a především krysy a potkani člověka doprovázejí odnepaměti a všude, kde jsou odpadky, najdete i je. Nejraději bychom o nich nevěděli, ovšem potkani jsou nám svou inteligencí, přizpůsobivostí i sociálním chováním podobní více, než jsme ochotni připustit.

Dalším neoddělitelným průvodcem odpadků je zápach. I když nám většinou není příjemný, je vnímání zápachu evolučně výhodnou strategií, jak se ochránit před možnou nákazou.

Odpad, to nejsou jen přeplněné popelnice, skládky, potkani a všudypřítomný zápach, ale také nepřehledná plocha našich počítačů, neustálé obtěžování zprávičkami ze sociálních sítí a informační šum v našich hlavách.

Nepřetržitý proud útržků nepodstatných informací, se kterými jsme dennodenně konfrontováni, zaplňuje prostor v našich hlavách, původně určený pro hluboké soustředění, nerušenou intelektuální práci nebo odpočinek. Občasná nuda není vůbec na škodu, podporuje totiž kreativitu.

Informační odpad však bohužel nelze kompostovat, takže si s ním musíme poradit jinak.

Knihu vydalo brněnské nakladatelství Doplněk. Dramaturgie Alena Blažejovská, v režii Lukáše Kopeckého čte Martin Sláma.