Thomas Kulidakis: Rusko touží být velmocí, se kterou počítají i bohatí Evropané

20. září 2016

Výsledek voleb v Rusku potvrdil Kremlu užitečnost jeho dosavadní zahraniční politiky na domácí scéně. Rusům záleží na pocitu, že jsou občany země, která hraje prim na světové scéně víc, než v čemkoliv jiném. V Sýrii se jejich souhlasu dožadují Spojené státy, turecký prezident se omluvil a Evropa je stále více bezradná ve věci Ukrajiny.

Vladimiru Putinovi a jeho blízké straně Jednotné Rusko neubralo na oblibě skutečně téměř nic. Ani aféry s oligarchy, ani stížnosti novinářů a občanských aktivistů na omezování politických svobod, ba ani stále horší ekonomická situace. Nemělo by tak být těžké odhadnout budoucí tahy východního hráče, který prozatím nemá důvod měnit svou strategii.

Vzhledem k Evropě a Evropské unii se doposud Putin spoléhal na přístup „Rozděl a panuj!“, který vede k erodování společné evropské pozice. Především nové členské státy lační po levných surovinách, na nichž jsou do velké míry závislé. Na tuto notu hraje tedy na Slovensku, v Bulharsku a Maďarsku. A Budapešť při návštěvě ruského ministra zahraničí Lavrova jen před několika měsíci slíbila tlak na zrušení sankcí.

Stejně tak byly a budou přítomny vějičky pro jižní státy Unie - Itálii a Řecko. V podobě nabídky tranzitních poplatků z plynovodů Nabucco, South Stream i Turkish Stream vždy byly snahou obejít Ukrajinu z jihu. A výrazem snahy Kremlu připoutat k sobě země takzvané staré Evropy, přes které povede. A které se potácejí v ekonomických potížích. Stejně tak dosavadní snaha dohodnout se s Francií a Německem je součástí strategie, která dost možná směřuje k jedinému cíli.

Thomas Kulidakis

Tím je dosáhnout formálního i neformálního uznání postavení Ruska coby velmoci, se kterou i bohatí Evropané musí počítat. Chování, které vyústí v obdobu okolností vstupu pobaltských zemí do NATO i Evropské unie. Rusové tenkrát získali pocit, že jsou respektovány jejich zájmy. Souhlasili poté, co se jim několik let trpělivě vysvětlovaly všechny aspekty a uklidňovaly se jejich obavy. Na Ukrajině se takto nepostupovalo a výsledky jsou známy.

V konečném důsledku může totiž být pro všechny strany výhodný stav, ke kterému směřovalo jednání o vzájemné smlouvě o spolupráci ve všech myslitelných oblastech mezi Evropskou unií a Ruskem. Následkem anexe Krymu byla jednání v roce 2014 zmražena. Pro Rusko je výhodnější mít odbytiště surovin u solventního a spolehlivého zákazníka. Stejně jako pro odběratele je dobré mít stabilní přísun. Ostatně pokud se rozhádané státy Evropské unie budou dále spoléhat pouze na takzvanou měkkou diplomacii ve světě tvrdých postupů ostatních mocností, nic jiného jim nezbude.

autor: thk
Spustit audio