Thomas Kulidakis: Úloha policie a vojska v našich ulicích

Aby veřejnost neměla pochyby o účelu těchto smíšených hlídek, nazývají se protiteroristické. Vše v zájmu naší bezpečnosti.

Již od první chvíle však do mysli přicházejí nejrůznější otázky. Do jaké míry skutečně přispívají k reálnému zvýšení bezpečnosti občanů? Podle jakých kritérií poznají, kdy mají zasáhnout? Jak poznají případného teroristu od běžného občana, který se pohybuje na veřejném prostranství či ve veřejné dopravě například s větším zavazadlem?

Zdá se, že jejich největším přínosem by mohl být efekt psychologický. Ten ovšem může fungovat pouze v případě existence důvěry občanů ve státní moc a vládu práva. Práva, které je vlastní všem občanům, platí pro všechny stejně a jehož strážci by měli být právě policisté.

Ve státě demokratickém, na rozdíl od státu totalitního či policejního, by tak měli činit ve vztahu k občanovi jako ke klientovi. Jeho zájmům sloužit a o jeho bezpečí a pohodlí dbát. Policisté a armáda jsou zde pro občana, nikoliv naopak. To je základní premisa. A je povinností nejen politiků, ale také vedení police tuto zásadu všem policistům stále znovu a znovu připomínat.

Je tedy potřeba, aby se zodpovědná místa vážně zabývala všemi excesy a podezřeními, které se v nedávné době vyskytly s ohledem na chování policie. A to nejen v zájmu všech občanů, ale také všech poctivých policistů a vojáků, kteří si zaslouží naši důvěru a kteří netrpí tím, co je projevem „přílišné horlivosti“, „nedostatku zdravého rozumu“ a dalších eufemistických vyjádření, která zazněly.

Pražský městský soud začal projednávat kauzu studenta Igora Ševcova, který podle obžaloby naházel zápalné lahve na dům ministra obrany Martina Stropnického|foto: ČTK,ČTK

Mluvíme o zásahu kriminalistů na FAMU, o soudech studenta Ševcova a aktivistky Kratochvílové. O dlouhovlasém mladíkovi, který byl dosti nevybíravě pacifikován kvůli občanskému průkazu. O chodci zakleknutém při přechodu na červenou. O zákazu zpívat hymnu skauty na Pražském hradě a dalších případech.

Vždyť sociolog Max Weber definoval stát jako suveréna, který má monopol na násilí. Jeho prostřednictvím má zaručovat dodržování práva, ústavy a tím existenci svobodné společnosti. Vojáci mají být v kasárnách a sloužit v případě ohrožení zvenčí, případně pomáhat ve své zemi při živelných pohromách.

Před každým propojením složek bezpečnosti a jejich nasazení v ulicích, před každým případným omezením občanským práv a svobod zaručených ústavou je třeba je poměřit s citátem přisuzovaným Benjaminu Franklinovi: „Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost.“