U zveřejňování fotografií z teroristických útoků by měla zafungovat autocenzura, myslí si psychiatr Cimický

23. březen 2017

Britská policie zná jméno útočníka, který na mostě najel do davu a poté nožem napadl hlídkujícího policistu u sídla britského parlamentu v Londýně. Šéf protiteroristických operací londýnské policie Mark Rowley ovšem požádal novináře, aby jeho jméno nezveřejňovali. Při činu zahynuly čtyři osoby včetně policisty Keitha Palmera, dalších 29 lidí utrpělo zranění, sedm z nich je ve vážném stavu. Sám útočník zemřel na následky zranění.

„Policie zároveň oznámila, že v noci podnikla šest zátahů v Londýně, Birminghamu a na dalších místech a zatkla sedm osob. Je tedy možné, že to souvisí se včerejším útokem,“ říká spolupracovník Českého rozhlasu v Londýně Jan Jůn.

Čtěte také

Zatím se ale neví, zda byl útočník na někoho napojen. „Policie zatím pracuje s verzí, že jednal sám. Policejní šéf ale už včera potvrdil, že šlo o islamistického teroristu. Na fotografiích vidíme, že měl plnovous, byl tmavší pleti a okolo 30 let,“ dodává.

Lidé chtějí informace a pak se bojí

Na sociálních sítích i v tradičních médiích bylo možné vidět i drastické fotografie z místa útoku, především z Westminsterského mostu, na kterých byli vidět vážně zranění lidé. Nezesiluje jejich zveřejňování pocit strachu?

„Přirozeně. Ono je to dvojsečné. Na jedné straně lidé chtějí vědět co nejvíc, protože pro člověka je důležité mít v rovnováze pocit jistoty, bezpečí a snadné orientace v prostředí. Když je některý z těchto prvků narušen, dochází k úzkosti a u zvlášť citlivých lidí i k panice. Zejména u těch, kteří se v podobném prostoru pohybují,“ říká psychiatr Jan Cimický.


Člověk, který takový čin páchá, je do určité míry hnán touhou po proslavení se. Ať už ve formě ráje, který mu slibuje jeho náboženství, nebo tím, že se o jeho činu bude mluvit. Je to pochybná sláva, ale může vést k následování.Jan Cimický

Zdravý rozum a zodpovědnost

„Drastické a emotivní záběry ale zároveň v lidech vyvolávají zděšení. Emoce jsou v té chvíli daleko silnější než myšlení. Když se něco stane v zemi, která je známa jako kolébka svobody a demokracie, tak to vyvolává ještě další pochybnosti, jestli je v dnešní době vůbec možné se podobným činům bránit,“ dodává.

Nenahrává ale zveřejňování fotek právě teroristům? Nebylo by lepší, aby média materiály z takových útoků vůbec nezveřejňovaly? „Tomu asi zabránit nelze. Podle mě by bylo dobré, kdyby vznikla jakási autocenzura, jaké informace je vhodné zveřejňovat. Měl by zde zafungovat zdravý rozum a zvítězit pocit zodpovědnosti u novináře, který to pouští do světa,“ soudí Cimický.

autoři: rkr , Michael Rozsypal
Spustit audio