Veverky liščí ukládají zásoby na zimu systematicky. Oříšky třídí podle druhu i kvality, tvrdí vědci
Veverky mají systém, jak třídit a shromažďovat zásoby na zimu. Zdá se, že některé z nich třídí oříšky podle druhů, kvality i osobních chuťových preferencí. A někdy výživnou pochoutku přenášejí z místa na místo.
Zoologové z kalifornské univerzity v Berkeley přišli s tím, že veverky liščí věnují hodně energie tomu, jak uspořádávají své spižírny. Tento druh, který žije v Severní Americe, třídí svoje zimní zásoby podle toho, o jaký oříšek jde, podle jeho kvality a dokonce i na základě osobních chuťových preferencí.
Americkou studii jen poněkud zkresluje fakt, že zoologové pozorovali 45 veverek žijících v univerzitním kampusu, které navíc přikrmovali různými druhy ořechů. Jak říká Petr Soukup z jediné české záchranné stanice pro veverky, zvířat je v kampusu moc a veverka začne přesouvat schované oříšky, jakmile má pocit, že by jí je někdo mohl ukrást.
Na světě žije asi 250 druhů veverek a jejich chování se liší například s ohledem na to, kde žijí. Některé druhy žijí v koloniích, jiné jsou samotářské, některé veverky se ukládají k zimnímu spánku, jiné zase ne, a proto si musí připravit železné zásoby. Na českém území žije jen veverka obecná – ta přes zimu nespí, takže si dělá zásoby.
„Když zjistí, že se poblíž její zásobárny objevila jiná veverka, nebo jen ucítí její pach, propadne panice a začne zásoby stěhovat pryč. V lese by si udělala jednu zásobárnu, ze které by v zimě žila. V tomto případě podle mě drtivá většina přesunů, které jsou ve studii popisovány, byla vyvolána tím, že měla veverka hrůzu, že o zásoby přijde,“ myslí si Soukup.
Zoologové z Berkeley nasadili veverkám GPS sledovací zařízení, aby zjistili, jak se zvířata pohybují po kampusu mezi svými spižírnami. Zpočátku jim to přišlo chaotické, ale když se podívali na obsah zásobáren, objevili v tom také systém. Spoluautorka studie Lucia Jacobsová ho přirovnává k tomu, jak my lidé ukládáme jídlo do vlastních ledniček – zeleninu do šuplíku, mléčné výrobky do jedné poličky, maso do jiné, brambory a cibuli třeba úplně mimo lednici.
Kromě jiného to takhle děláme prý i proto, že si lépe pamatujeme, kde kterou potravinu hledat. O této paměťové strategii se mluví jako o „chunkingu“, což by se dalo přeložit jako shlukování. Když píšeme nákupní seznam, nemusíme si pamatovat 16 naprosto odlišných položek – vzpomeneme si na ně proto, že je náš mozek rozdělí do kategorií, jako je třeba ovoce, maso a mléčné výrobky, a vzpomenout si na tři čtyři věci z každé z nich už je docela snadné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.