Z pěti červených spinelů je jeden modrý a druhý bezbarvý. Kameny v koruně Karla IV. mají tajemství

23. leden 2018

Jedinečný zážitek nabídla letošní výstava korunovačních klenotů na Pražském hradě u příležitosti 100. výroční vzniku Československa. Poprvé v historii si mohli návštěvníci díky nové vitríně prohlédnout korunovační soubor ze všech stran. Právě zadní strana koruny skrývá jedno tajemství. Z pěti červených kamenů jsou ve skutečnosti červené jen tři. Modrý a bezbarvý kámen jen podložili červenou fólií.

Svatováclavská koruna z doby Karla IV. je považována za jednu z nejkrásnějších na světě právě množstvím a barevností 96 kamenů a 20 perel, které jsou na ní umístěny. Podrobnější zkoumání ale ukazuje, že skutečnost je jiná, než na první pohled vypadá. Například v barevnosti kamenů.

„Na zadní straně koruny jsou dvě skupiny po pěti červených spinelech, a protože tehdy jich měli málo, tak tam dali jiné kameny – jeden světle modrý safír a jeden bezbarvý spinel. A dozadu dali barevnou folii,“ přibližuje gemolog Jaroslav Hyršl, podle kterého je to na první pohled skoro nerozeznatelné.

„Ty kameny jsou zepředu krásně červené, takže vás vůbec nenapadne, že to je něco jiného. Ale když se na to podíváte z boku nebo zblízka, zjistíte, že kámen má jinou barvu. Z pěti červených kamenů je jeden modrý a druhý bezbarvý.“

Právě Hyršl byl před dvaceti lety u zatím největšího průzkumu korunovačních klenotů vůbec. „Trval tři dny a neustále nás hlídali, abychom s klenoty něco neudělali. Neměli jsme možnost kameny vyndat, a tak nevíme přesně, jaká je ta fólie, ale z boku je vidět, že je tam něco červeného. Myslím, že fólie musí být kovová, protože jinak by to tak dlouho nevydrželo,“ zavírá znalec s tím, že pro tehdejší dobu to byl celkem obvyklý postup.

Korunovační klenoty byly slavnostně vyzvednuty z Korunovační komory

Přední strana byla zadní

Možnost vložit mezi kámen a zlatý plech folii dává speciální usazení kamenů pomocí takzvaných krapen, které zároveň dodávají koruně jedinečnou plasticitu. „Každý kámen má svůj vlastní kalíšek takže není přímo na plechové lilii, ale je od ní v poměrném velkém odstupu centimetr až dva. A právě to vytváří úžasnou formu, každý ten kalíšek je skoro sochařská práce, přesně vytepaný na tvar koruny, a celé je to uchycené čtyřma krapnama, a proto je ten kámen vidět skoro celý,“ vysvětluje klenotník Jiří Belda mladší, který korunovační klenoty taky velmi dobře zná.

Pokaždé, když jsou vystaveny, kontroluje, jestli je všechno v pořádku. A proto je přesvědčen, že Karel IV. během svého života korunu vylepšoval. „Vyměňoval některé kameny, když získal větší, lepší, hezčí. V liliích jsou vyvrtané díry, které nikdo nezadělal. Některé kameny jsou docela brutálně přidělané, jsou roztepané kladivem. Je to vidět zevnitř, že to nijak neodstraňovali, když to měnili.“

Gemolog Jaroslav Hyršl jde dokonce ještě dál a na základě předchozí analýzy se přiklání k domněnce, že při samotné korunovaci v roce 1347 měl Karel IV. korunu na hlavě z opačné strany. „On zemřel o třicet let později a stále korunu doplňoval novými kameny. Na zadní straně dole je vidět, že vedle velkého modrého safíru jsou díry, které nemají žádný smysl. Takže zadní strana byla původně přední, a když Karel sehnal za svého života lepší kameny, tak to nechal otočit a na tu dnešní přední stranu dal ty nejlepší.“ Krátce před svou smrtí nechal Karel IV. vyhotovit soupis všech kamenů na koruně, a tak víme, že od roku 1378 se na ní nic nezměnilo. Což je historický unikát.

Korunovační klenoty byly slavnostně vyzvednuty z Korunovační komory

Místo rubínu „jen“ rubelit

Největším překvapením analýzy korunovačních klenotů z 90. let bylo zjištění, že velký červený rubín na přední straně koruny je ve skutečnosti méně hodnotný rubelit. „Rubín je červená odrůda korundu, který je po diamantu druhým nejtvrdším drahokamem. Rubelit je červená odrůda turmalínu a je to běžný kámen, ale ten náš je speciální tím, že má dokonale rubínovou barvu,“ vysvětluje základní rozdíl mineralog Jaroslav Hyršl a dodává:

„Když jsem korunu viděl poprvé, vůbec jsem nepochyboval, že to je rubín, protože ta barva dokonale odpovídá. Teprve když jsme začali měřit konkrétní hodnoty, tak vycházely na rubelit.“

Poprvé byly korunovační klenoty zkoumány po druhé světové válce, kdy profesor Kašpar určil přesně rozměry koruny i kamenů. Jejich přesné složení se díky moderním fyzikálním metodám a mikroskopu s vysokým rozlišením podařilo určitě teprve až o půl století později.

autor: evk
Spustit audio