Jordánský princ Hassan pro Rádio Česko: Obávám se dění v Egyptě

Vlivný člen královské rodiny v Jordánsku, kde většinu obyvatel tvoří Palestinci, zvláště rodiny těch, kdo v roce 1967 opustili území západně od Jordánu obsazené Izraelem.

Jordánský král Abdalláh palestinské aspirace podpořil. Rádio Česko se ho zeptalo, jestli je správné, aby byl palestinský stát vyhlášen jednostranně?

"Pozici shrnul Gareth Evans, zakladatel a bývalý předseda mezinárodní skupiny pro řešení krizí, řekl, že USA a Izrael se ocitnou na špatné historické straně, když budou vetovat vznik palestinského státu. Vezmeme-li v potaz arabské jaro a také závazek Spojených států podporovat reformy a změny, svobodu a právní stát, byla by chyba oponovat aspiracím palestinskému lidu. To platí v současném smyslu, ale i v historickém kontext snah, které sahají do konce 40. let, kdy se Izraelci snažili založit samostatný stát. Doufám, že tradiční diplomacie zvítězí. Udělal bych to, jak říkal prezident Sarkozy. Diskutujme o podobě palestinského státu dál, dalších několik měsíců a pak znovu zvažme možnost členství v OSN. Ale momentálně nedokážu předvídat jako to dopadne, stát se může prakticky cokoliv.“

Použil jste pojem arabské jaro. Jsou změny režimů v arabském světě podle vás užitečné, prospěšné pro blízkovýchodní mír?

„Řekl bych, že jde o jakési probuzení arabského světa. Nové ráno... Jaro je jednorázová událost, ale nezapomeňme, že probíhá také něco, co bych nazval izraelským létem. V Izraeli se demonstruje kvůli dílčím i celostátním problémům. A také vzpomeňte na to, že veřejnost demonstruje na Wall Streetu. Vypadá to, že svět se hroutí! Lidé si žádají změnu. A změna u nás na Blízkém východě - či v Západní Asii - se dá postavit jen na nalezení společných témat, jako je dostupnost pitné vody, levnější elektřina, či sociální charta pro celou oblast. Zatím slyšíme a vidíme jen slogany o nenásilné změně. Naštěstí je zatím nenásilná! Ale obávám se dění v Egyptě. Sekulární princip vládnutí tam vystřídal populisticky zaměřený režim založený na etnicko-náboženském principu.“

Když se ještě vrátíme k palestinské otázce. Nadpoloviční většina obyvatel Jordánska je palestinského původu. Jde o rodiny, které uprchly z oblasti západně od Jordánu poté, co ji ve válce z roku 1967 získal Izrael. Nemáte obavy z bezpečnostních problémů, pokud by se chtěli vracet na palestinská území?

„Hlavním problémem ve skutečnosti není koncept hledání alternativní vlasti. Nebojím se, že by davy uprchlíků putovaly třeba z Libanonu do Jordánska, coby nové vlasti, napojené na palestinská území. Za skutečné nebezpečí považuji neschopnost dobré správy veřejných věcí. Nemůžete očekávat od žádné vlády v oblasti: od Jordánska, dnešní palestinské samosprávy, Libanonu, či Sýrie, ani od Izrael že by dokázala přijmout všechny Palestince. Potřebujeme regionální koncept, který umožní jejich usídlení... Který nastolí rovnováhu mezi ekonomickými nároky, demografií a přírodními zdroji. V našem regionu každý jednal sám za sebe, na úkor sousedů, ale teď potřebujeme, aby se našlo řešení přijatelné pro všechny aktéry regionu, nazval bych to principem „win-win“.“

Dá se vyhlašovat palestinská státnost v situaci, kdy v Pásmu Gazy vládne radikální Hamas a západně od Jordánu Fatah Mahmúda Abbáse?

„Jak víte, mezi národnostním a náboženským přístupem k řízení státu je rozpor. Náš region si prošel fází postkolonialismu, pak nacionalismem a teď jsme ve fázi islamismu. Já jen doufám, že příklon k náboženské politice, ať už jde o evangelikály ve Spojených státech, nebo židovské, či muslimské extremisty nepovede k velkému napětí v našem regionu. Že bude možné zachovat mír… Mír to znamená respektovat druhé...“