Rusové musí pro svou budoucnost překonat minulost, míní Čerkasov

28. únor 2013

Pokud Rusové nepřekonají minulost, nemůžou se posunout do budoucnosti, jenže oni často ani nechtějí. Stále častěji se vrací k Stalinovi. I takový je bývalý Sovětský svaz pohledem jednoho z hostů Fora 2000, které v úterý a skončilo na pražském Žofíně, Alexandra Čerkasova z vedení Memorialu.

Jedena z nejrespektovanějších ruských lidskoprávních organizací přišla loni o svou přední aktivistku Natalii Estěmirovou, její vražda zůstává dosud bez vysvětlení. Organizace Memorial, jak ostatně napovídá její název, si vytkla připomínat ruským občanům špatné stránky jejich dějin. Na ty se už pomalu zapomíná. V Rusku sílí obliba bývalého diktátora Stalina, obzvlášť mezi mládeží.

Proč se zrovna Rusové tak často vracejí do historie? Proč je pro ně tak těžké se starými zločiny – ať už s těmi Stalinovými nebo s těmi, co se staly v Čečensku – vyrovnat?

„Člověk chce vždycky najít příčinu své existence. Chce vědět, jestli žil správně, nebo ne. Velká část mých spoluobčanů žila v této době více než polovinu svého života a nechtějí mít pocit, že jejich život byl zbytečný. Ve státě, který je ateistický, neexistuje nic jako zpověď, lidé se nemohou vyzpovídat, ale přesto se chtějí cítit bez viny. Popřemýšlet nad tím, co se stalo v Sovětském svazu během 20. století a jakou roli v tom každý jednotlivec hrál, to je velmi těžká práce. Daleko jednodušší, než tohle udělat, je minulost mytologizovat a dívat se na tuto dobu jako na významnou historickou epochu. Proto se nedíváme se do budoucnosti, představa o tom, jak by země měla vypadat v budoucnu, je nejasná, jsme příliš zahleděni do minulosti.“

Chtějí Rusové vůbec ty temné stránky minulosti Sovětského svazu znát?

„V současnosti se může zdát, že většina lidí si tu hořkou historii znát nepřeje. Jenže se jí stejně nevyhneme. Dříve nebo později nás dožene. Čím dřív se s ní vyrovnáme, tím lépe pro nás. Z té minulosti totiž vychází i naše budoucnost. A tak se musíme rozhodnout, které osobnosti z 20. století. jsou hodné následování. Podobně jako ve Francii po válce, kde sice velká část obyvatel kolaborovala, společnost se ale po roce 45 rozhodla následovat ten antinacistický proud. Ve 20. století v Rusku působila celá řada lidí, kteří by byli vhodným příkladem pro naši současnost. To ale není Stalin a jeho maršálové.“

Najdete i přesto v Rusku příklady toho, že se lidé nebojí podívat se zpříma na svou problematickou minulost?

„Znám město, které se snaží pochopit tu složitou historii, kterou prošlo během druhé světové války. A to je Sevastopol. Ten je často dáván za příklad hrdinského boje. Přitom z něj skoro celé velení armády v roce 1942 uteklo, zůstali tam jen nižší funkcionáři a město hodně strádalo. S hrdinským bojem to moc společného nemělo, spíš jen tak přežívalo. Jeskyně, ve kterých se ukrývaly lazarety, vybuchly. A 80 000 lidí se dostalo do zajetí. Ty, kteří ho přežili, pak brali jako občany druhé kategorie, tak jak to v Rusku bývalo. Jenže tahle historie byla zapomenuta, otevírat tuto otázku bylo zakázáno. Tam, kde leží kosti, se postavily nové domy, aby se na to zapomnělo…“

A ten pozitivní příklad, který by Rusové mohli následovat? Také ho najdeme v Sevastopolu?

„Našli se tam dokonce dva důstojníci, kteří odmítli evakuaci velení a zůstali se svými muži v Sevastopolu. Jeden měl možnost uniknout v ponorce, druhý v letadle. Oba to odmítli a zahynuli. Dnes se v Sevastopolu staví památník – ne za peníze státu, složili se na něj lidé –, který se bude otevírat v příštím roce. Připomene řadu informací, co by neměly být zapomenuty. Jako právě ti dva důstojníci. Jsou tedy lidé, kteří jsou dobrým příkladem a které se nemusíme stydět následovat.“

Archivní příspěvky na téma Forum 2000

autoři: mvo , mba
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.