Daniel Kroupa: Demokracie a demagogie

V peloponéské válce nad Athéňany zvítězili Sparťané. Prokázali tak, že vojenská diktatura je efektivnější než demokracie. Proti tomu se dá ovšem namítnout, že Athény daly zase světu úžasné množství filosofů, spisovatelů a umělců, jejichž díla inspirují dodnes. No uznejte, znáte nějakého spartského filosofa? Já tedy ne.

Protože mluvit o korupci by bylo jako nosit sovy do Athén, zmíním se raději o demagogii. V demokratické politice se občas vyskytují jedinci, kteří se snaží rozpoznat co je v dané situaci třeba učinit, aby se zachránil stát či zachoval dobrý život v něm. Musí tím pádem říkat lidu nepříjemné věci a dostanou-li se do vůdčí pozice, musí činit nesnadná rozhodnutí.

Jiní politici se však o prospěch státu nestarají, jde jim jen o vlastní uplatnění, a tak jednají podle toho, co si v dané chvíli myslí většina. Říkají lidu to, co chce slyšet, a z toho těží vlastní slávu. A protože většina z nás vstupuje na politické kolbiště již s hotovými předsudky a jen menšina je ochotna se předsudků zbavit pod tíhou argumentů, utvrzují demagogové v lidu předsudky, které jim brání vidět, jak věci skutečně jsou a podle toho jednat. V tom je neštěstí demagogie.

I dnes jsme svědky demagogického jednání politiků, kteří místo aby hledali řešení odpovídající situaci, sledují průzkumy veřejného mínění a vyhlašují světu to, co získalo nejvíc preferencí. Své názory stále přizpůsobují veřejnému mínění, až je po čase zřejmé, že nemají žádné vlastní a jsou všem pro smích. To je ta lepší varianta. Horší je, když se demagog dostane do čela státu. A nejhorší varianta je, když se dostane do čela státu, který je v předlužený a naléhavě potřebuje přijmout a uskutečnit nepopulární opatření.

Víte, jak se takový demagog vyvlékne z odpovědnosti? Vypíše referendum o návrzích, které by jeho země dostala od věřitelů, kdyby to referendum nevypsal.