Daniel Raus: Dobrý virus ze Západu

Vzpomněl jsem si na debatu, jež mi před pár lety vyrazila dech. Došlo k ní na konferenci ctihodné OSN ve skupině o dvaceti lidech z Evropy a Asie. Vetřel se mezi nás i jeden Američan. A tento nepřesný vzorek globálního světa zabředl do lidských práv.

Já a Američan jsme tvrdili, že jsou člověku přirozená, že v každém dříme nějaká ta touha po svobodě. Asiaté proti nám ale vyrukovali, že to tedy ne, že mluvíme, jako někdo ze Západu, a není divu, protože taky ze Západu jsme. Hrstka přihlížejících Evropanů zaujala alibistickou pozici, podle které to může být tak i onak, v konečném důsledku se to nevylučuje, a hlavně ať se máme všichni rádi.

Prohlásil jsem, že mým rodištěm byla komunistická země, odstřihnutá od Západu dráty, zvanými železná opona. Že jsem byl odmalička krmen odporem vůči prohnilým západním hodnotám, a přesto jsem nepotkal jediného člověka, který by svobodu nechtěl. Asiaté s blahosklonným úsměvem oponovali, že to nic neznamená, protože i ti chudáci za železnou oponou byli samozřejmě Západ, kus železa na tom přece nic nemění.

Zeptali jsme se s Amíkem, jaký skvělý koncept tedy konkuruje tomu lokálně omezenému západnímu? Načež Asiaté prohlásili, že nemá cenu nic vysvětlovat, protože to stejně nepochopíme, neboť jsme ze Západu.

Nedalo mi to, a po debatě jsem se jal celou záležitost probírat s Yenem ze Singapuru, profesí taky novinářem. Yene, ptám se, řekni mi upřímně, ty nedáváš přednost svobodnému životu s právem říkat, co chceš, chodit, kam chceš, věřit, v co chceš a volit partaj, kterou chceš? A on povídá, no to samozřejmě dávám. Tak proč mi tvrdíš, že je to výmysl západního mozku? No proto, že jsem studoval v Americe, a tím pádem i já jsem vlastně západní člověk.

V tu chvíli mi to došlo. Západ je vlastně takový virus, který člověka nakazí bez nahlížení do jeho pasu. Takže při pohledu na deštníkové protesty v Hongkongu děkuju za kluky a holky, kterým se to taky stalo. Kéž je ten dobrý virus ochraňuje.