Daniel Raus: O lidech a horách
Mám kamaráda, který mi nedávno řekl: Víš, já už jsem v období, kdy se zbavuju věcí, nechci je hromadit, dávám je pryč.
Můj kamarád není starý, je mu něco přes šedesát a je to úspěšný muž. Kdysi trénoval reprezentační tým, byl na několika Olympiádách, vede vyhlášenou školu. Větu mi řekl u ohně, který hořel v krbu jeho krásného domu s prosklenou stěnou, skýtající pohled na panorama Nízkých Tater.
S těmi horami jako by jeho moudrost zvláštně souzněla. My jsme na světě jenom chvíli, ale hory jsou tady pořád, můžeme se od nich cosi učit, třeba o řádu věcí, který nás přesahuje. Ostatně, můj kamarád byl vždycky tak trochu filosof. Co ho znám, klade si otázky po smyslu dění, možná je to jeden z klíčů k jeho úspěchu. Umí se podívat na život z nečekané strany.
Vzpomněl jsem si na něj v souvislosti s osudem nejmladšího českého premiéra Stanislava Grosse. Všechno v jeho životě přišlo předčasně. Vstup do politiky, raketový vzestup, rychlý pád, nečekaná nemoc a nakonec i smrt v pětačtyřiceti. Takový život ve zkratce. Nebo rychle puštěný film, který měl mít dvojnásobnou délku.
Hodně otázek zůstalo otevřených, ale zdá se mi, že se k nim přidružily jiné otázky. Jasně, byl to kluk z plakátu, který vyvolal snad největší polemiku v dějinách zdejšího bilboardování. S nevinnou tváří tvrdil, že to myslí upřímně, a právě to se mu stalo prokletím. Symbol totiž vystřídal opačný symbol, což je pro politika asi ta nejhorší výslužka.
U ní to ale pro mě neskončilo. Stanislav Gross byl taky obyčejný člověk. Na konci života řekl, že přijal Krista, a já mu to uvěřil. Omluvil se, a já tu omluvu vzal. Byl to přece i můj premiér. Jako bych se díval do hořícího krbu v domě mého kamaráda s výhledem na panorama Nízkých Tater. A slyšel jeho otázku: o co v životě vlastně jde.
Následující týdny budou plné připomínek konce 2. světové války, největšího neštěstí novodobých dějin. Neštěstí, po kterém přišla dlouhá léta nesvobody. Neštěstí, způsobeného těmi, kdo uvěřili lákavým ideologiím. Člověk nikdy nebude imunní vůči zlu. Ale taky si nikdy nepřestane klást otázky mého kamaráda.
Tak se mi to aspoň jeví, když si představím panorama Nízkých Tater.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka