Daniel Raus: Sbírka doutníků

7. červenec 2015
Glosa

Mám doma pár doutníků a menší sbírku krabiček a pouzder, ve kterých jsem je kdysi dostal nebo koupil. Uchovávám je ve skříni, a když otevřu dvířka, hezky to tam voní. Doutníková kultura mě vždycky přitahovala. Všechny ty nápisy, barvy a ilustrace, připomínající svaté obrázky.

Má to takový duchovní nádech, jako indiánský kalumet, stvrzující mír. Ostatně, mezi cigaretami a doutníky vidím rozdíl hlavně psychologický. Cigáro je pro mě spojeno s představou nervozity, stresu a blížící se uzávěrky. Doutník naopak s klidem, zapadajícím sluncem a meditací nad životem.

To vše ve společnosti vybraných postav, jako je Winston Churchill, dobyvatel Kortéz nebo král Edward. Mají totiž svoje doutníky, což je podobné, jako když se po někom pojmenuje náměstí nebo ulice. Dostali se až do mé skromné sbírky.

Kdybych byl ve Spojených státech, nejspíš by v ní chyběly doutníky, považované za nejlepší. Kubánské. Od roku 1962 se táhne těžké schisma, jež nebylo dodnes překonáno. Důležitou roli v něm sehráli dva náruživí kuřáci doutníků: kubánský komunista Fidel Castro a americký prezident Kennedy.

Castro se spřáhl s Moskvou a podnikal s ní všemožné lumpárny. Svět byl na pokraji nukleární války a Kennedy prožíval nejtěžší chvíle svého prezidentování. Povedlo se zabránit nejhoršímu, ale důsledky byly vážné. Sedmého února podepsal Kennedy embargo, zakazující kromě jiného dovoz kubánských doutníků. Slavný příběh praví, že tak učinil až poté, co mu tiskový mluvčí nakoupil slušnou zásobu dvanácti set kousků nejlepší kvality.

Embargo platí dodnes, ačkoliv jeho zrušení je po třiapadesáti letech na spadnutí. A já si říkám, co je vlastně lepší? Izolovat zlý režim, nebo s ním spolupracovat? Sankce dopadnou na prostý lid, diktátor si blahobyt zařídí. Na druhou stranu se nelze tvářit, že je všechno OK. A když se prostý lid naštve, může ho svrhnout. Jenomže diktátor přitáhne otěže a všechno je ještě horší.

A tak není jasné, jestli na cestě ke svobodě pomáhá národům spíš spolupráce nebo izolace. A jestli na diktátora platí cukr nebo bič, případně jaká kombinace obojího se má namixovat. Kdysi za bolševika jsme byli vděčni za každou kritiku našeho režimu, bylo pro nás ale životně důležité spolupracovat s lidmi ze Západu.

Je to prostě složitá otázka, na kterou je dobré si v klidu sednout a zapálit nějaký dobrý doutník. Třeba ten kubánský.

autor: Daniel Raus
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.