Daniel Raus: Titanic

Všechno je na té lodi nové a je vidět, že vlastník, společnost White Star Line, nešetřila penězi. Stará se o vás bezmála devět set členů posádky a vy vidíte, že co se oslavně psalo v tisku, od seriózních deníků až po bulvár, je pravda.

Užíváte si luxusu, zatímco z komínů se vesele kouří, protože osmasedmdesát topičů přikládá pilně pod kotel. Plavíte se z Evropy do Nového světa, cílovým přístavem je New York se sochou svobody. Možná jedete za obchodem, za vidinou další kapitoly života, nebo třebas utíkáte před zákonem. To je v tuto chvíli jedno. Podstatná je čistá obloha, velký svět, očekávání čehosi fungl nového.

Na cestě jste čtvrtý den, ale vůbec to není otrava. Hned po ránu jste si zašli zaplavat do bazénu, zacvičili jste si v tělocvičně, teď se hřejete ve speciální lázni. Potom plánujete lodního holiče, protože vlasy vám trochu dorůstají a vy chcete vypadat „cool“ (jak se bude říkat o století později). Mezi tím postojíte na palubě, budete sledovat slunce, jak se velkolepě klene nad obzorem a nekonečným oceánem.

Mimochodem, svezete se tam výtahem, protože společnost White Star Line myslí na všechno, tak přece nenechá pasažéry chodit po schodech. Až se na slunce a vodní hladinu hezky vynadíváte, čeká vás káva, která je na téhle lodi skvělá. Její vůně v kombinaci s oceánským vzduchem, to je zážitek, na který se nezapomíná. Všechno jde jako na drátku a vy se cítíte báječně.

Teď ale zkusíme jinou představu. Píše se rok 1912 a vy máte ohromnou smůlu. Chtěli jste se plavit do Ameriky, všechno bylo na dobré cestě, jenomže plány se zhroutily a vy jste se na loď jménem Titanic nedostali. Svět je temný, nic se vám nedaří, všichni vám házejí klacky pod nohy a vy z toho máte „depku“ (jak se bude říkat o sto let později).

Sedíte v zapadlé hospodě kdesi v Southamptonu, lížete si rány. A netušíte, že za pár hodin bude všechno jinak. Že se štěstí promění v neuvěřitelnou smůlu a smůla ve stejně neuvěřitelné štěstí. Protože život je úžasný vynález a takhle si s námi všemi občas zahrává.