Jan Jandourek: Buddha ve Strakovce

"Byl to krásný kontrast. Ta atmosféra, ten klid pro meditaci v kontrastu s okolním světem, s živým finančním centrem, s hektickým programem, který jsem tady měl. To si budu dlouho pamatovat," poznamenal premiér.

Od mnichů dostal darem sochu Buddhy a znovu s úsměvem podotkl, že ji určitě vezme pro zklidnění situace na některé z příštích zasedání vlády.

Můžeme tady vysledovat jistý pokrok. Za starých časů by politici z Číny vozili tak nanejvýš sošku Mao Ce-tunga. U ní není jasné, jestli by někomu její spatření dodávalo pocit vnitřního klidu.

Když už jde o buddhismus, stále znova se nám vnucuje otázka Tibetu. Slovní obrat „dodržování lidských práv“ už se stal frází. Na lidi to zabírá asi stejně, jako že když nebude pršet, tak nezmoknem.

Lidská práva ale znamenají něco dost konkrétního. Třeba že vám někdo neničí vaše domy a kláštery, že smíte dýchat vzduch, který není jedovatý, že vás ve čtyři nebo v pět ráno nevzbudí policie a neodvleče vás do pracovního tábora.

Řeči o tom, že máme respektovat cizí specifika a že se nemá demokracie vyvážet, jsou alibismus. Žádná specifika nejsou, to je alibismus. Lidská práva jsou jen jedna. Když vás někdo praští obuškem, tak to bolí, na to se žádná specifika nevztahují.

Buddha říkal, že život je hořkost. To je jedna část pravdy. Buddha byl ovšem nekonformní člověk, pro kterého byla základní otázkou věc utrpení všech živých bytostí. Soška Buddhy může být pro českou politiku velmi užitečná. Pan premiér by ji měl vytáhnout při každé možné příležitosti.