Jan Jandourek: Čeho jsou lidé schopni

15. prosinec 2014
Glosa

Napsal jsem kamsi textík o tom, nakolik je správně mučit zločince, třeba teroristy, když z nich potřebujeme dostat užitečné informace.

Jde samozřejmě o to, abychom zabránili smrti a utrpení dalších nevinných lidí. Problém se vynořil v souvislosti se zprávou, podle které američtí vyšetřovatelé používali zřejmě mnohem drsnější metody výslechů, než se myslelo.

Upřímně řečeno, to, co už víme celé roky, docela stačilo. Žádný člověk na světě by nechtěl, aby mu strkali hlavu pod vodu, aby mu simulovali pocit, že se topí, a touto cestou ho motivovali k rozhodnutí, že začne takzvaně zpívat. Pravda, ne každý z nás je terorista a plánovač atentátů, ale i kdybychom byli, asi by se nám to nelíbilo.

Připomněl jsem ale, že něco podobného odpovídá obecné lidské mentalitě. Existuje přece ve filmech mnoho takzvaně správňáckých policajtů, kteří padoucha trochu zmáčknou. Hraje je třeba Belmondo. Použil jsem tam právě onu větu, která byla míněna ironicky, že padoucha je třeba trochu zmáčknout, aby promluvil.

Jistý čtenář, který se e-mailem vyjadřuje ke každému, kdo něco někde píše, prohlásil, že jsem skutečně „demokrat“, míněno v uvozovkách, když schvalují takové metody. Jde samozřejmě o test čtenářské gramotnosti. Celý text byl o tom, že jsou takové metody pochybné a měly by se používat nějaké jiné.

Lidé však ironii většinou nechápou, proto jsme ji také přinejmenším v titulcích měli v novinách zakázanou. Šéfové nám říkali, nesmíte si myslet, že to někdo pochopí. Možná lidé skutečně netuší, že se o takových věcech může mluvit zlehčujícím tónem. Fakt je, že téma samo moc veselé není.

Takzvaný Milgramův experiment, který provedl americký psycholog Stanley Milgram v roce 1963 ukázal, že náhodně vybraní jedinci jsou schopni mučit druhé lidi elektrickými šoky jen proto, že nesplnili nějaký banální úkol. Šoky byly umělé, ale to domnělí „mučitelé“ nevěděli. Prokázalo se tím, že lidé jsou schopni dopouštět se krutostí bez ohledu na to, že jsou třeba vzdělaní. Ani jejich hodnoty v tu chvíli nehrály roli.

Zjištění to bylo depresivní. Experiment byl kritizován kvůli podezření z neetičnosti, ale jeho výsledek se cituje dodnes. Už není o čem pochybovat. Lidé jsou schopni krutostí, a to i z bezdůvodných a zcela banálních příčin. Nakonec jsme dopadli ještě dobře, že nás neposlali do žádné zámořské mise. Kdo ví, co bychom tam sami prováděli.

autor: Jan Jandourek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.