Jan Jandourek: Šílenec na velrybě

Díky těmto lidem ale máme meteorologické balony a používáme letadla, která nás přenesou přes Atlantik, a ještě si u toho dáme oběd. Když si Číňané hráli s raketami a dělali ohňostroje, málokdo tušil, že se jednou s jejich pomocí (tedy s pomocí raket, nikoliv Číňanů) bude létat na oběžnou dráhu země a na Měsíc. Bez družic by nebyla předpověď počasí a přenosy olympiád. Bez letu na Měsíc by nebyly teflonové pánve a suché zipy. Nebo byly, ale o dost později.

Existují ale šílenosti, které žádný smysl nemají. Nedávno jakýsi muž přešel po laně bez jištění mezi dvěma mrakodrapy. Navíc měl zavázané oči. Ani při největší fantazii není jasné, proč to všechno. Kdysi bývalo módou nechat se v sudu pustit do Niagarských vodopádů a čekat, jak to dopadne. To ještě chápeme. Čas od času lidé potřebují nějakou záchranou kabinku a zkušenosti ze sudu hozeného do Niagary snad k něčemu jsou. Pak jsou tu ale kousky, u kterých by si užitek nevymyslel ani zkušený tiskový mluvčí.

Posledním takovým případem je mladý Australan, který skočil z člunu do moře, aby vyšplhal na obří mrtvé tělo velryby. Jak se pak ukázalo, kolem kroužilo hejno žraloků bílých, kteří rozhodně nejsou vegetariáni. Mladík přežil, ovšem jeho vlastní matka to komentovala dost nelichotivě. Zdůvodnění, že si chtěl zkusit, jaké to je, surfovat na velrybě, zní tak hloupě, že to musí být pravda.

Nejspíš je to tak, že lidé jsou nastaveni na nějakou míru vzrušení. V dobách lovu a válek a v lůně nepřátelské přírody to měli přirozeně. Dnes nám vzrušení chybí. Všimněte si, že bezdomovci mezi mrakodrapy se zavázanýma očima nechodí. Toto vědecké vysvětlení ale neznamená, že dotyčný člověk není blázen. Všichni jsme totiž lidé, ale jen jeden z nás leze po mrtvé velrybě obklopené žraloky. Užitek je z toho jediný. Když už mladík nenakrmil sám sebou žraloky, poskytl aspoň tučné sousto lačnému mediálnímu průmyslu. A taky námět tomuto zamyšlení.