Jana Šrámková: Invaze literatury

Vybrané tituly s vysokým komerčním potenciálem se dostatečně dopředu traktují, aby se pak v jeden slavný čtvrtek vypustily s autogramiádou do světa. Jakkoli nabídka nepřináší žádný titul, na který bych čekala ve frontě, je to typ starosvětské kampaně, která váže pozornost veřejnosti ke knihám. Ač mě víc baví knihotoče a knihovny v parcích a telefonních budkách.

Poslední dobou se ovšem prosazují i bizarnější způsoby propagace literatury. Jako třeba veršomaty nebo guerilla-poetring, tedy podstrkávání básní všude možně. Opravdu se z Holana stane básník našich všedních dní, když ho tajně lípneme na krabici mléka v regále? Kdo ví. Třeba někomu poezie učaruje i vložená mezi reklamními letáky, nebo v ní na veřejných záchodcích odhalí existenciální rozměr.

Před časem taky proběhla akce Čtení ve vlaku. Autorská čtení jsou stále oblíbenějším formátem a oscilují na škále od soustředěného čtení textu v kavárně či knihovně přes jakási talkshow po typ podobných estrád. Usednete do vlaku Českých drah, vyndáte bagetu a zíráte do krajiny nebo do mobilu, a podobně jako Holan přilepený k tetrapaku se najednou objeví autor, který vám začne předčítat svůj text. Poselství: vnímej umění, nebo skoč z okýnka. Pro méně dramatické povahy lze samozřejmě demonstrativně opustit vagon, ale to už není ono.

Když jsem odmítala účast v projektu, podobně jako třeba čtení v nákupním centru, zkoušela jsem si formulovat, co mě na podobných akcích popuzuje. Pro literaturu jsem se rozhodla mimo jiné proto, že je nejméně invazivním druhem umění. Abyste přečetli text, musíte vynaložit poměrně velké soustředěné úsilí. Na rozdíl od zvuku nebo obrazu se nevtírá. Nepůsobí svojí pouhou existencí ani vystavením nebo spuštěním. I kdyby vás donutili zírat na stránku, můžete bloudit očima po řádcích a čtení se vyhýbat.

Právě kvůli téhle vysokoprahovosti musíme děti pro četbu získávat, vynakládáme tolik energie na čtenářské kampaně a osvětu. Ale pořád se snažíme zlákat k intimnímu reflexivnímu zážitku čtení. V době, kdy slovo devalvuje ve sloganech na munici a ve floskulích na odpad, vnímám hodnotu literatury v opaku vtíravého chrlení slov. Takže až mi ji bude hlásná trouba tlačit do ucha, opustím vagon. Skokem z okýnka akci odmítám medializovat.