Jana Šrámková: Na scéně Reportér

Čtení začínám rozsáhlou reportáží Jaroslava Kmenty o Radovanu Krejčířovi. Bez nadsázky celou první stránku váhám, zda jde o publicistiku, nebo v editorialu slibované originální literární dílo napsané přímo pro Reportér. Zpověď Krejčířova spolupracovníka zní prostě neuvěřitelně, autor to nereflektuje.

Zato reportáž o krymské aktivistce je milé pohlazení po duši. Autorka Adéla Dražanová se dle svých slov ve výtvarném umění sice nevyzná, ani za mák, ale hned poznala, že Kátiny obrázky musí ze šuplíku ven a uspořádala jí výstavu. Z Káti je umlčená výtvarnice. Text o náročné situaci nerusofilních občanů Krymu vyústí v banální větu: Kátě je smutno. Život se jí převrátil naruby.

Víc bych si slibovala i od komentáře k rusko-ukrajinské situaci, kde Michal Musil na dvou stranách textu až obdivuhodně nesdělí nic, co bych jako úplný laik nevěděla nebo mě nenapadlo. Čekala jsem v rubrice Názor spíš nějaký názor. První číslo časopisu přece nemusí operovat s tím, že se čtenář právě probudil z kómatu.

A to nerozvíjím popuzení, že je magazín na obálce opatřen hesly: reportáže, odhalení, lidé, byznys, literatura, a na sto padesáti stranách není tematizovaná jediná kniha. Zato v rubrice Pro ženy nechybí doporučení kožešinové kabelky za 127 600 Kč. Proč ne.

K pilotnímu rozhovoru s Vladimírem 518 patří i drsná fotka na obálce, která se mi automaticky pojí s dominantním titulkem Gangsteři, takže český raper a výtvarník vypadá jako ilustrační fotka ke krejčířovskému tématu. Po jeho zpovědi o nezkrotné síle a energii, výjimečnosti, pudovosti a talentu mě trochu nečekaně zaujala – snad nejvíc z celého čísla – slova Vlastislava Břízy, majitele budějovického Koh-i-nooru Hardmuth.

Na otázku po klenotu mezi tužkami odpověděl, že v roce 1900 vyhrála světovou výstavu v Paříži typická žlutá kohinorka, která se vyrábí dodnes. Zalil mě pocit úlevy. Tu tužku nemusíme hrát ani nafukovat, je tady. Odkládám Reportér a v prohlížeči listuju žlutými tužkami s grafitovou tuhou, k nim ty černé s bílým pruhem. Svět, kde se říká razítkovací podůšky a gumě stírací pryž. U slov křída krejčovská, křída lesnická mě dokonce pustí vztek, že ani v měsíčníku neumějí ohlídat přivlastňovací zájmena.