Jana Šrámková: O klukovi z dvacetikoruny
Proč nejsou ty prázdniny aspoň do středy, povzdechnul si po volném pondělku syn. Byl večer a chystal si vlastivědu do tašky.
Taky bych to brala, kdyby se Václav slavil tři dny a tři noci, ale výchovně povídám: nejsou do čtvrtka hlavně proto, že to nebyly žádné prázdniny, ale státní svátek. Víte vlastně, co bylo za svátek? Děti kroutí hlavou. Dcera přijde s odvážnou teorií, že je výročí založení naší zeměkoule. To bude až 28. října, říkám jí.
Tak kdo má dneska svátek? Že by se to syn dozvěděl ve škole, ani nedoufám. Učitelka ještě teď s hrůzou v očích vzpomíná, jak musela loni povinně mluvit s dětmi o Husovi. Asi jí přijde boj za pravdu a osobní oběť vlastnímu přesvědčení příliš umanutá a morbidní. A ono se sv. Václavem to není o moc lepší. Nějak ti velikáni pořád nevhodně přicházejí o život.
Tedy děti, dneska jsme měli piknik v Gröbovce proto, že měl svátek sv. Václav. Co je kníže? A když je to jako král, ale není to král, je jeho holčička princezna? A budeš mi vyprávět o nějaké české princezně?
Teď je v úzkých i maminka. Má maturitu z dějepisu a zkoušku z Dějin zemí koruny české u profesora Čorneje, ale co ví o jaké princezně? Inu co, dvě děvčata, Eliška a Anežka, jsou pro jednu národní historii až až. Mám vyprávět, jak vyrůstaly v klášterech a byly pasivními obětmi politických machinací svých otců a bratrů?
Radši začínám hledat první formulace pro Václava. Na jazyk se dere slovo národ a okamžitě vázne v krku. Kam jsme se to dostali? bleskne hlavou. Přitom jsem vždycky byla vlastenec. Výchova, cítění, samozřejmost. Moje hrdost na národní příslušnost ustála jak temné okamžiky národní historie, tak všechny soudobé korupční skandály, mezinárodní ostudy a politická extempore. A že jich bylo.
To až pravicoví extrémisté dokázali, že mi ke slovu národ primárně naskakují fašizující konotace. Snad proto, že jim poslední dobou davy i naše politická reprezentace tiše přizvukují. Hrdost a sounáležitost fuč. Stydím se před Evropou. Václav letos v trenkách.
Tak se, děti, radši půjdeme podívat na večerníčka. Běží o klukovi z plakátu. A kluk z dvacetikoruny bude muset chvíli počkat. Třeba bude za pár let zase možné zvednout hlavu a podívat se Evropě do očí. Snad svatý patron dá, že k ní ještě budeme patřit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.