Jana Šrámková: Obchod s tvářemi

24. únor 2015

Glosa

Češi prý stále ve větším obchodují se svými cestovními pasy. Prodávají je za nemalé částky do Sýrie, odkud na ně lidé zkoušejí vycestovat do Evropy. Prý se dá pomalu mluvit o trendu. Pokud ale chcete být opravdu trendy, vzdát se své tváře a identity a dát ji veřejnosti volně k dispozici, prodej cestovních dokladů není zdaleka jediný způsob.

Nevím, kde má svůj počátek masově rozšířená touha stát se slavným. Snad je ještě pochopitelná tam, kde se jedinec snaží prosadit v určitém oboru, kde mu jde o úspěch vlastního snažení. Dávno ale víme, že ke statutu profesionální celebrity, jejíž tvář každý notoricky zná, nejsou žádné dovednosti třeba. Stačí odstartovat kariéru dobře cíleným vztahem s kýmkoli slavným, a pak už se jen takticky komponovanou mozaikou večírků, odvážných modelů, závažných chorob a vztahových eskapád udržovat bulváru v zorném poli.

Stejně jako je těžké udržet svou tvář v svěží paměti, pokud o to stojíte, nelze veřejnost ani přinutit ji zapomenout. Odteď vás budou sledovat, ať máte náladu oslňovat, nebo byste zrovna akutně potřebovali trochu soukromí. Vždy se najde někdo připravený zachytit, kde, co a za kolik nakupujete, kde a s kým jíte a kolik necháváte spropitné. K nezaplacení.

Vědí, proč to dělají, ti slavní hudebníci, kteří drží tváře v tajnosti pod bizarními maskami a kostýmy, kteří si pro klipy volí animovaná alter-ega, nebo jako zpěvačka Sia zvolí za svou veřejnou tvář prepubertální tanečnici. Dobré to pak taky mají modelky, ty jsou totiž při odlíčení prakticky k nepoznání.

Fantastickým příkladem obchodu s tváří je ovšem vystoupení Jima Carreyho na sobotním předávání Českých lvů. Je tváří známou z tolika filmů a v tolika stylizacích, že ho nakonec nikdo spolehlivě nepozná. Diváci, ale ani pořadatelé se nedohodnou, byl-li vyhlášení skutečně přítomný on, nebo někdo jiný.

Instituce okukování, kterou dnes nabízí bulvár a společenské rubriky, plnil dříve pranýř. Sloup na náměstí, ke kterému se připoutal trestaný nešťastník k všeobecnému hanobení. Vystavený k ukazování prstem, hodnocení a urážení. Zatímco na našich náměstích jsou pranýře historickou památkou, vojáci Islámského státu vozí kurdské zajatce v klecích po náměstí v roce 2015.

Zavírat lidi násilím do klecí je ovšem barbarské a zaostalé, jak se západní civilizace shodne. A hlavně nepotřebné. Spousta lidí vám na pranýř totiž vleze dobrovolně, stačí nechat klec přes noc otevřenou a slíbit publicitu.