Jana Šrámková: Tabook a komunálky

Většina akcí veletržního typu sází na velká města, a koho to zajímá, ať si z periferie dojede. TABOOK vsadil na genia loci historického centra menšího města a podařil se mu husarský kousek. Z okruhu literárního provozu a artovějších knižních nakladatelství totiž mezi jedním říjnovým čtvrtkem a sobotou potkáte v Táboře skoro každého. Nakladatele, ilustrátory, básníky, prozaiky, autory dětských knih, knihovníky, čtenáře a hordy dětí.

Zatímco velké veletržní prostory bývají vyčleněné z okolního města do umělého výstavního areálu, TABOOK prorůstá celým starým městem. Na výstavu, čtení nebo dílnu narazíte pomalu v každé kavárně, restaurace kypí literární veřejností, všude kolem centrální budovy se stánky lze číst, odpočívat, konzumovat i hrát. Uvolněná atmosféra akce, na kterou se nejezdí jen pracovat nebo nakupovat, ale na které se beze spěchu pobývá.

Tábor je zkrátka záhadný prostor. V žádném jiném menším městě jsem ještě neslyšela stížnost, že je tu těch dobrých kulturních akcí tolik, až není v silách jednoho člověka je všechny obejít. Kde se tu bere současné umění, a jak se tady vzal TABOOK? Nejsou za tím žádné velké instituce, není to ani skvostná tradice. Je to Tereza a Juraj a Lenka a Eva a další. Fascinující.

Do města se přistěhuje rodina, která vlastní progresivní české nakladatelství dětských knih, Baobab. Otevřou tu nejen knihkupectví a galerii, ale časem uspořádají i literární a knižní festival, který ve třetím ročníku pokryje centrum. Připočtěme přátelskou a osvícenou vedoucí místní knihovny. A kavárny, ve kterých se rozhodnou pěstovat koncepční kulturní program. K tomu přátele, kteří jsou ochotní poskytnout ubytování, čas, praktickou pomoc. Všichni se tu znají, a jakkoli má každý své vlastní aktivity, na větších akcích spolupracují.

Beru to jako povzbuzení před víkendovými komunálními volbami. V atmosféře otrávené bezobsažnou a nestydatou kampaní vzpomínám na TABOOK. Zážitek místa a nadšení. Důkaz, co může na komunální úrovni dokázat jednotlivec, ať už zvolený, nebo prostě aktivní. Pokud ovšem ovládá i jiná umění než se čílit na blogu a sociálních sítích. Z plivání síry a břitké ironie totiž příjemné přátelské akce vzejdou málokdy.