Jana Šrámková: Vopečínko a foodblogeři

Abych si na vopečínko zavzpomínala, nechala jsem na twitteru nalákat k četbě textu Ty nejlepš opékané brambory jednoho foodblogera. Jenže nešlo o žádný nostalgický text, ale seriózní recept. Zírala jsem na třináctiodstavcový text o tomhle kulinářském hitu, který prostě musíte, a až ochutnáte, už nikdy neodoláte. Dost dobře si dokážu představit, že by se v tomto rozsahu dala o vopečínku napsat mikropovídka, snad i báseň, a rozhodně pak rozhlasová glosa. Ale recept?

Popis začíná vhodným varným typem brambor. Pokračuje velikostí kostičky a způsobem sekání petržele. Pointa objevnosti celého receptu pak spočívá v opékání brambor pouze z jedné strany. Nová dimenze! Máslem se samozřejmě hotové brambory nemastí, ale odpočívající kostky se proloží kousky másla, které necháme pomalu rozpustit. Marně si lámu hlavu, jak mám domluvit máslu, aby se rozpouštělo rychlostí, kterou mu určím, ale to nechme stranou.

Trend posledních let zajímat se o to, co jíme, má nepochybně své světlé stránky. A to z hlediska zdraví, ekologie, kultury, nebo genderu, protože rovnocenně vaří i muži. Dneska ale nestačí něco dělat trochu nebo normálně, takže nám doba velí v kuchyni čarovat. Shánět netypické suroviny, objednávat, obíhat a každý postup obdařit odborným termínem.

Někteří našli zálibu v tom, co je dlouhé nebo složité, co je třeba nejdřív opražit, spařit, pak loupat, podusit, táhnout, pasírovat, redukovat - a přimíchat do něčeho, s čím budeme pracovat dál. A kdo vyznává spíš minimalismus, tomu aspoň napíšeme třináct odstavců o vopečínku. Přece mu neporadíme, aby si v pánvi opekl zbytek polední přílohy.

Naše civilizace investovala stovky let úsilí a energie do toho, aby jedinec nemusel trávit většinu svého času získávání potravy. Teď hledáme, co s volným časem, a tak ho investujeme do shánění a přípravy potravy.

Proč ne, bez jídla to nejde. Jen čekám, až foodblogeři konečně objeví něco nového. A tím nemyslím ještě nižší teplotu, kterou při přípravě jídla nesmíte překročit. Kupříkladu moje dcera tvrdí, že když jí, tak v hlavě slyší, co si myslí. Jídlo jí to přehraje nahlas. Tomu říkám téma. A než se ho někdo zhostí, budu s dovolením Těm nejlepším opékaným bramborům říkat dál vopečínko.