Jaroslav Šonka: Film před sedmdesáti lety

20. listopad 2014
Glosa

Byla válka, ale naši předkové byli mladí. Proto pro ně válčící mocnosti produkovaly nejen potravinové lístky, ale i filmy. Na jaře roku 1944 dostal film Casablanca tři Oscary a založil dlouhou tradici citací z textu i z obrazu. K němu se – opět s Humphrey Bogartem – připojil „To have and have not“, ze stejné doby, s nedávno zesnulou Laureen Bacall.

V Casablance vystupuje před nacisty prchající český odbojář s maďarským jménem Viktor László (to bylo Američanům jedno). Hraje ho Paul Georg Julius von Hernried, rytíř von Wasel-Wadingen, anglicky sice Paul Henreid, ale jinak rakouský baron, který své štěstí nehledal ve 3. říši.

Ale studium materiálů pokračuje: Vzorem pro tuto postavu je Richard Mikuláš hrabě Coudenhove Kalergi, původně obyvatel dnes poničeného zámku v Poběžovicích a zakladatel Panevropské unie. Také on, ač etnicky Němec ze starého šlechtického rodu, se nacistům raději vyhnul, protože proti kmenovému pojetí identity bojoval už desítky let svým pojetím Panevropy. Podobnou roli ve filmu „To have and have not hraje Vídeňák s českým jménem Walter Surovy.

Ale film tehdejší doby tím nekončí. Kvůli bombardování německých filmových studií v Babelsbergu se německé produkce v téže době přesunuly do Prahy, na Barrandov. Baron Prášil z roku 1943, Hans Albers, zde natáčel právě v roce 1944 slavný film o Hamburské ulici neřesti Reeperbahn. Albers nebyl nacista a kariérou chránil svou ženu židovského původu. Zúčastnil se pražského nočního života, o němž zatím chybí badatelská výpověď. Jen Jiří Suchý se tématu věnuje ve své hře o Faustovi a Stephen Weeks uchopil tutéž dobu ve svém románu „Daniela“, snad neprávem ztrhaného kritikou.

Lída Baarová natáčela tehdy v Itálii. Její osud je známý, ale opět se nedebatuje o tom, že její italská existence byla sice útěkem, jak víme z její autobiografie, ale také přirozeným pohybem přes hranice s vlastní existencí v batohu, v míře, kterou daná válečná realita umožňovala.

Jak syžety či figury, tak filmoví tvůrci a představitelé, byli odezvou předválečného života, který byl otevřený. Hranice vytvořené nacisty a pak potvrzené Stalinem a jeho Železnou oponou globalizovaný pocit potlačily. Jak uzavřené byly národní filmové scény po válce! K čemuž se počítá i americká perioda McCarthyismu, která z USA vyhnala i takového Chaplina. Je zajímavé, podívat se na filmy z doby konce války s povědomím toho, jak široká byla realita pro tehdejší tvůrce i pro jejich publikum. Dnes to vlastně pracně obnovujeme.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.