Jaroslav Šonka: O operetních panovnících

27. listopad 2015
Glosa

Kolem roku 1865 byl Jacques Offenbach na vrcholu popularity. Jeho operety byly velmi často břitkou satirou na stávající poměry. Byla to doba, kdy do konce vlády Napoleona III. zbývalo již jen pět let. Napoleon III. měl za sebou kromě výstavby Paříže či moderní francouzské infrastruktury i celou řadu politických neúspěchů, daných ješitností a pozdním pokusem o absolutizmus.

Týkalo se to i účasti na válkách. Ostatně ve válce s Prusy jako panovník skončil. Offenbach a Napoleon se však setkávali přátelsky, i když Offenbachovy operety často kritizovaly nějakého hloupého panovníka, který byl jen průhledně umisťován jinam.

Napoleon satiru akceptoval, všechny ty operety navštěvoval, věnoval skladateli německého původu francouzské občanství a udělil mu i Řád čestné legie. Styl operetní satiry je vidět i na známé La Périchole, která se odehrává v nejmenované jihoamerické zemi s jakýmsi absolutně panujícím místokrálem, ovšem Napoleonovi v lecčems podobným.

Sarkastická kritika operety se dá i aktualizovat. Například nedávno zesnulý Jerome Savary přepsal Offenbachovu La Périchole tak, že vznikla perspektiva pozdějších dob, se stejně pochybnými panovníky. Inspiroval se Chaplinem z filmu Velký diktátor, převlékl se za něj a obklopil se sborem v maskáčích. Jen umělci, Piquillo a Périchole, jsou v obou verzích chudí, což je klíčovým faktem. „A quel diner j´vien de fére", árie Périchole, přeložitelná slovy „to byla večeře, ze které přicházím" je velmi známá.

Nejen tahle geniální inscenace ve mně vzbuzuje otázky týkající se dnešní doby. Offenbach ani Savary, ale ani Napoleon III., by neměli problém s trenýrkami na Louvru. V naší operetní vlasti sice máme spoustu témat, která by si zasloužila satirickou operetu, nemáme však žádné elity, které by na ni do divadla šly a uměly posuzovat realitu s nadhledem a humorem.

V Offenbachově Francii to nějak fungovalo, ale u nás jsme si z toho neuměli moc vzít. Dodnes umíme pochopit Verneův humor „Cesty kolem světa za 80 dní" či Assolantova „Kapitána Korkorána" z téže doby, ale moc vlastní společenské satiry nemáme.

Fanoušci „Dobrého vojáka Švejka" ho berou jako satiru na staré Rakousko a Čechovy „Výlety pana Broučka" už raději nikdo nečte. Jára Cimrman se dnes do politické satiry už moc nehrne. A přitom - prezidenty jako stvořené pro operetní námět bychom měli. Jen nevím, zda by pro satiru měli porozumění alespoň jako ten Napoleon III.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.