Jaroslav Šonka: Obrázky versus argumenty

23. září 2014
Glosa

Vzpomínám si, jaké to bylo, když jsem v tanečním klubu trénoval před zrcadlem. Člověk se snažil nějak vypadat, pokud možno dobře. Elvis byl jedním z příkladů, ale Bill Irvin, tehdy se svou ženou mistr světa ve společenském tanci, mne motivoval více, i když umělecký dojem oslabovala jeho pleš. Měl totiž „výraz“.

S touto životní zkušeností, která přiznává, že každý má svou základní ješitnost, ale existuje i neúprosná realita, se dívám na volební plakáty. Jaké znaky prezentují, jaké poselství vysílají voličům? A souvisí nějak s neplakátovaným profilem vyobrazených kandidátů?

Vidím na nich plešaté zbohatlíky, kteří jistě jezdí v obrovských a drahých autech. Říkám si, že na západ od nás by s takto opečovaným profilem mohli získat pozici vyhazovače před diskotékou. Pozici starosty těžko. Pak mě upoutají vychytrale se tvářící mudrlanti, kteří se zdobí větou úmyslně nesrozumitelnou, obsahující dvojí negaci. Výtvarný poradce si nevšiml, že hranaté obroučky brýlí jsou dávno pasé. A jazykový poradce nejspíš nebyl po ruce.

Pak zde jsou nové subjekty, které plavou na vlnách očividné víry, že nové jméno, nadýchané fantazií, přitáhne nevědomé a zapomnětlivé voličstvo. Objevují se i srdíčka, ale co znamenají srdíčka? Zde jsou některé plakáty výtvarně velmi dobré – je vidět investici. Konstatuji, že na plakáty mají, ale napadá mě, jestli mají „na to potom“? Pokud chce člověk tomuto volebnímu boji porozumět, musí zajít na web a pídit se po životopisech. Když je čtu, klíčí ve mně podezření, zda nejsou ona jména plná fantazie proto, aby se zastřela minulost kandidujících.

Takzvané Veverky, tedy Věci veřejné, se rozprchly již několikrát do různých politických koutů, za různými oříšky. Některé strany mávly rukou nad podnikatelským záměrem u jejich zrodu, přijaly je do svých řad. A mě napadá, jestli tady nemáme další stranu ve stylu podnikatelského záměru. Její plakátované obličeje jsou perfektně upravené, hesla rafinovaná. Koupil bych od nich i zubní pastu. Tak září jejich chrup.

I generaci po převratu nám chybí vzdělávání k občanské kompetenci. Obyvatelstvo je odkázáno na samostudium. Systematická práce by sice nebyla zadarmo, ale investice by se vrátila. Třeba v tom, že kompetentní občanky a občané by na laciné reklamní – obrazové a slovní - triky nemohli většinově skočit. A pak by konečně přišlo na argumenty.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio