Jaroslav Šonka: Šokující reportáž

20. květen 2015
Glosa

Je to dva dny, co jsem slyšel šokující reportáž na stanici Deutschlandfunk. Učitelé a učitelky židovského původu svou identitu tají, děti jsou agresivní, školu to moc nezajímá. A byla tam i přímo natočená věta mladíka, který novináři s mikrofonem s lehkým přízvukem, ale jinak korektní němčinou sdělil, že kdyby potkal žida, hned by ho zabil.

Tyhle školy znám, sám jsem více než 15 let pořádal semináře pro učitele a příležitostně i pro školáky. Probírala se na nich historie, hlavně ta německá. Na základních školách je komplex holocaustu probírán dvakrát, s různou úrovní reflexe, na gymnáziích pak potřetí, s nárokem na komplexní pojetí souvislostí a všeobecnou platnost lidských práv. Tato pedagogika už má na německých školách asi čtyřicetiletou tradici. Školy také podporují praktika svých žáků v památnících koncentračních táborů a není výjimkou, že školáci tureckého a jiného původu v létě pracují několik týdnů třeba v Osvětimi.

Vzpomínám si i na arabského puberťáka, který na mne vybafl s tím, že Holocaust je židovský podvod. Po semináři mluvil jinak. Snad se za poslední roky něco změnilo. Německý rozhlasový kolega mne přesvědčil, že tahle mně známá pedagogika dnes připouští výjimky, což je jednoznačný deficit. I když si například jednou týdně prohlížím webovou prezentaci Spolkové centrály pro politické vzdělávání (www.bpb.de) a sleduji vývoj doprovodných materiálů pro školní i mimoškolní vzdělávání. Jsou opravdu dobré.

To, že existují, je vlastně zásluha mocností, které po válce západní Německo řídily, převážně však Američanů. Postnacistické Německo bylo třeba vychovávat a vzdělávat. Vznikla tak instituce, která usnadňovala přístup k materiálům na nejrůznější pedagogické úrovni a podporovala i vzdělávací semináře pro dospělé. Dělá se to dodnes, ale prostředky se v posledních letech několikrát seškrtávaly. Je to jedna z příčin toho, o čem kolega podával zprávu?

Napadá mě k tomu srovnání s českou situací. Tady se společnost spíše ohraničuje a snaží se s poukazem na možné potíže přijímání lidí odjinud spíše omezit. Stále znovu se objevuje argument nepřizpůsobivosti. A v těchto dnech si připomínáme i vyhnání krajanů, kteří dnes vaří stejné knedlíky, ale v Německu. Chybějí zde oni Američané, kteří po válce Němcům dali dávku občanského vzdělávání. Je naše homogenní monoetnická společnost hezká? Mně připadá spíše problematická a méně zajímavá.

autor: Jaroslav Šonka
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.