Jaroslav Veis: Černé skříňky

Tak třeba v případě zprávy komise vyšetřující sestřelení malajsijského letadla raketou Buk z území obsazeného proruskými separatisty na východní Ukrajině je jasné, že jde o schránku se záznamy všeho důležitého, co se v letadle před tragédií stalo. Tahle černá skříňka je zařízení jednoznačně užitečné a vůbec nevadí, že má zářivě oranžovou barvu, aby se dala co nejlépe najít.

Ale pak jsou tu černé skříňky, které mají ty nejrůznější barvy, tvary a velikosti, ba dokonce nemají žádný tvar ani velikost. Podstatné na nich je, že fungují, aniž si lámeme hlavu proč a jak, zkrátka je to pro nás něco, do čeho nevidíme.

Podle jedné historky první z nich byla taky v letadle. Byl to zaměřovač zbraní amerického bombardéru B 17, který dokázal vyhodnotit vlivy prostředí, například sílu větru, aniž palubní střelci tušili, jak to dělá. Podstatné bylo jediné: ta věc, pro přežití krajně důležitá, prostě fungovala.

Od té doby je pojem černá skříňka užitečnou metaforouvšude, kdepoužíváme zařízení a systémy, které sice umíme po přečtení návodu uvést do chodu, avšak nelámeme si hlavu, jak ta věc dokáže, co od ní chceme.

Někdy jsou ty černé skříňky dokonce tak dokonalé, že je dokážeme spustit, i když jsme líní si přečíst i ten návod - o takových říkáme, že jsou blbuvzdorné. Blbuvzdorná žehlička se sama vypne, když na ni zapomeneme, blbuvzdorný software v autě nám nedovolí dostat smyk, když držíme nohu dlouho na plynu.

Těchhle černých skříněk přibývá den co den mnohem víc, než si myslíme a co hůř, stejně tak jsme na nich víc závislí, než si myslíme. V dobrém, avšak, jak se ukazuje i ve zlém. Například když si koupíme černou skříňku v podobě auta s úsporným a k životnímu prostředí šetrným dieselovým motorem, který ovšem umí i to co, co nechceme, aby uměl - třeba šidit emisní testy.

Nebo když lidé ve velkém investují peníze do sofistikovaného finančního produktu, který je černou skříňkou i pro bankovní poradce a na konci je hroutící se ekonomika. Černé skříňky nám zkrátka nedodávají jen bývalí členové klubu Rychých šípů.

Otázku Kdo ale ohlídá hlídače? položil římský satirik Juvenalis už před dvěma tisíci lety a dosud se na ni hledá odpověď. A co víc, dost možná dostává ta otázka dnes i novou verzi - kdo ohlídá tvůrce černých skříněk?