Jaroslav Veis: Kanárci

9. říjen 2014
Glosa

Říká se, že umělec je jako kanárek, kterého si horníci kdysi brávali pod zem. Když zavanul smrtonosný plyn, kanárek to pocítil dřív než lidé, přestal zpívat a chcípl, čímž horníky varoval a zachránil. Umělec zase píše, zpívá a natáčí o tom, co lidé rovněž ještě nevnímají, a tak varuje před pohromou, i když, naštěstí, převážnou většinou nechcípne.

Vzpomněl jsem si na hornického kanárka nedávno, když jsem četl knihu Emila Hakla Skutečná událost, která získala Magnesii literu za nejlepší prózu roku 2013. Nehodlám prozrazovat děj, nicméně jde o to, že hrdina musí vzít spravedlnost do vlastních rukou, má-li zabránit mašinerii státu ve zničení bezbranného člověka.

V pondělí jsem si v Respektu zase přečetl recenzi románu Radky Denemarkové Příspěvek k dějinám radosti. Podle recenzenta ji spojuje s Haklem – cituji – „téma revoltního gesta, kdy jedinec bere spravedlnost a pomstu do vlastních rukou“.

Trochu mě z toho zamrazilo. Tihle autoři nejsou žádní druholigoví grafomani. Platí-li přirovnání umělce ke kanárkovi v dole, pak aby člověk přestal spoléhat na právo, justici a orgány činné v trestím řízení, jak se hezky říká, a začal chystat vlastní prostředky pro nápravu křivd a utrpěných příkoří. Jako to dělali naši prapředci v dobách, kdy si celý zákoník vystačil s jedinou větou – oko za oko, zub za zub. Hned to mrazení zase přešlo.

Jenže vzápětí jsem si jinde přečetl, že bývalý ředitel nemocnice Na Homolce, toho času ve vazbě za obr-korupci, popsal všechny své kousky v tajném deníku, který se dostal do rukou policie. I když jeho vlastní soupis ukradených miliónů odpovídá ukradenému, jeho advokátka tvrdí, že jsou to jen poznámky k připravovanému románu. Žádný důkaz.

V tu chvíli mě zamrazilo mnohem víc: co když je to taky kanárek a advokátka nám jen tlumočí jeho umělecké varování, že šikovní lumpové se u nás vždycky prosmyknou skrze paragrafy, takže se jim nic nestane, pokud to někdo nevezme do vlastních rukou. A zas tu bylo to zamrazení a tentokrát o něco delší.

Že to vidím moc černě, demokratický stát si poradí a tahle kanárčí varování pochopí? Snad. Škoda jen, že politici nejsou žádní horníci, na kanárky ohled neberou a místo knížek čtou mnohem raději předvolební průzkumy.

autor: Jaroslav Veis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.