Jaroslav Veis: Lípa a svoboda
Za pár dnů uplyne čtvrt století od chvíle, kterou podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění hodnotí občané spolu se vznikem Československa v roce 1918 jako nejpozitivnější událost našich novodobých dějin. Pamětníci i politologové se přou, zda šlo o revoluci či se komunistický režim zhroutil jako černá díra sám do sebe. Výrazná většina se však shodne na tom, že co se tenkrát stalo, bylo jednoznačně pozitivní a v žádném případě si to nechceme nechat vzít.
Na jednom se ale neshodneme. Jak si listopadové události připomínat? Někomu stačí prodloužený víkend, jiný zajde do podloubí na Národní třídu, kde zapálí svíčku u památníku zmasakrovaným studentům. Další chtějí jít na Václavák demonstrovat proti čím dál kontroverznějším projevům páně prezidenta, který se zjevně rozhodl, že chce být klínem, nikoli svorníkem naší společnosti.
On sám pozval do Prahy kolegy prezidenty ze sousedních zemí. Než se s nimi sejde, chce se stavit v Karolinu na Albertově, a všichni se těší, ale spíše obávají, co pronese tentokrát. Premiér s několika ministry vylétá oslavit velký den do Washingtonu, ministr zahraničí ho stráví v Bruselu. Pražský magistrát po volbách pořád ještě neví, zda je ryba nebo rak, takže pro jistotu nechystá, pokud je známo, vůbec nic. O to víc potěší, když někdo dokáže 17. listopad připomenout neokázale, ale důstojně, s pohledem do budoucnosti.
Nachomýtl jsem se k tomu, když v úterý jedenáctého v jedenáct hodin a jedenáct minut se před budovou 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze na Ruské ulici sešli profesoři i studenti a společně zasadili lípu, strom svobody.
Tenhle prastarý způsob připomenutí významných dat a pro společnost podstatných událostí v sobě nese podstatný symbol, totiž vzájemnou vazbu svobody a toho, že za její stav, za to v jaké společnosti žijeme, neseme odpovědnost. Nestačí jen svobodu získat a lípu zasadit, je třeba ji hájit a naplňovat činy, stejně jako musíme lípu zalévat a dbát o to, aby ji nezadusil námi vytvořený smog.
Lípu před fakultou sázeli společně aktéři tehdejších událostí spolu s těmi, kteří tenkrát ještě nebyli na světě, profesoři i studenti prvního ročníku. Vlastně to byl taky symbol. Na obou generacích, na nás všech záleží, jak se bude dařit. Lípě i svobodě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
