Jaroslav Veis: Mikina na Hradě

30. říjen 2014
Glosa

Mimozemskému pozorovateli by se to mohlo zdát zvláštní, nicméně co jsem na světě, platí u nás takové pravidlo: Pokud prezident někoho vyznamenává, měli by to být lidé významní, aby jeho výběr unesl kritiku.

Že tomu tak nebylo za komunistů, je celkem pochopitelné, takový Husákův výběr neměl se skutečným významem dotyčných nic společného, jen s jejich službou moci. Jenže tvrdým výhradám neunikl ani výběr Václava Havla – prý až moc přátel z disentu i z bohémy.

Václav Klaus zase vybíral příliš mnoho těch, kdo se netajili podporou jeho vidění světa. A to nemá, pokud jde o ambice, příliš daleko k teorii všeho, o jejíž objevení se snažil na sklonku života Albert Einstein.

Miloš Zeman si letos už podruhé vysloužil kritiku ze všech největší: že vedle těch, kteří doopravdy významní jsou, a jimž vzdáváme čest přirozeně – za všechny jmenujme Nicholase Wintona a naše vojáky z Afghánistánu - vyznamenává zejména ty, kteří mu poskytli cestou na Hrad nějakou službu. Taky, že upgraduje vyznamenání udělená zejména Václavem Havlem – Medaili za zásluhy na řád TGM, a ten pak na Řád Bílého lva.

Podívejme se však na téma vyznamenávání optikou francouzského sociologa Marcela Mausse, který proslul svou Esejí o daru. Mauss píše, že slavnostní dary – a co jiného řády a medaile jsou – mají jiný smysl, než dary obyčejné, protože vytvářejí společenské závazky, které drží společnost pohromadě. Píše taky, že dar se nikdy od osoby dárce neoddělí a vzniká trvalá vazba, která v některých společnostech může nahradit i pokrevní příbuzenské vztahy.

Tak daleko u nás asi nejsme, nicméně zacházení prezidenta Zemana s vyznamenáními naznačuje, že se, možná jen intuitivně, ale u něho člověk nikdy neví, Maussových pozorování drží. Rozhodně ví, že vyznamenáním někoho významného, činí ještě významnějším i sám sebe, čímž vytváří vzájemné pouto i do budoucna.

Pravda, připoutaný s tím může někdy mít své vlastní potíže. Možná, že to vysvětluje, proč se jeden z nich, režisér Robert Sedláček, který bezesporu je jedním z nejlepších českých filmařů současnosti, pokusil odpoutat pozornost od medaile mikinou, na kterou si ji nechal připnout. Ale třeba to není jen jeho forma krizové komunikace, třeba nám prostě naznačuje, že na všechny tyhle rituály kašle, medaili vydraží a výtěžek pošle na charitu.

autor: Jaroslav Veis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.