Jaroslav Veis: Morální hazard aneb Hazard s morálkou

Dopadlo to podobně jako ve Zlaté uličce za Rudolfa II. Nové zlato nevzniklo, jen to stávající se přestěhovalo z účtů klientů bank na privátní účty bankéřských alchymistů.

A začalo se mluvit o morálním hazardu, tedy stavu, kdy se jedinec či společnost chová jinak v případě, že nese plné riziko, a jinak, je-li riziko umenšeno pojištěním, zárukou, dominantním postavením na trhu či jinou podobnou skutečností. Tomuto modernímu moru se daří zejména v bankovnictví, pojišťovnictví, správě státního majetku a měnové politice, zkrátka všude tam, kde si můžete vesele zariskovat s vědomím, že nad výdělkem za vás bude plakat někdo jiný.

Další dimenzi získal morální hazard v roce 2009, kdy se provalilo, že řecké vlády lžou o schodku státního rozpočtu. O půl roku později přiteklo do země z Eurozóny a od Mezinárodního měnového fondu prvních sto miliard eur záchranného úvěru. Od té doby je aténský trychtýř nastaven, eura tečou a skeptici varují před morálním hazardem na státní, ba evropské úrovni, protože taky jiné státy může napadnout, že nasekat dluhy se vlastně vyplatí. V nejhorším to přece táta Brusel se strejdou Mezinárodním měnovým fondem a tetou Evropskou centrální bankou nakonec zamáznou.

Ještě že tahle morální neřest do české kotliny přes hraniční hvozdy nepronikla, chce se libovat. Hypotéční krize se nám vyhnula a schodek rozpočtu je rozumný. Ve specifické národní podobě umíme ale o to lépe hazardovat s morálkou jinak, hezky česky. Vždyť co jiného než česká podoba morálního hazardu byla privatizace, pro kterou jsme si našli hezký krycí název tunelování?

Kdo ví, zda se jednou nebudeme v kategorii morálního hazardu ucházet o uznání světového prvenství. Vždyť v době, kdy lobbyisté Clintonově vládě teprve uvolnění trhu s hypotékami podstrkovali, Enron byl ctihodnou a perspektivní společností a Řekové s fixlováním účtů začínali, bylo u nás už prakticky dotunelováno!

Škoda, že se nikdy nedozvíme, kdo dal českému tunelu jeho nový a stále živý obsah. Zasloužil by si přinejmenším cenu Jazykovědného sdružení České republiky. Mohla by se jmenovat Prix Blanka a sponzorovat by mohl Metrostav s pražským magistrátem.