Jaroslav Veis: O robotech a lidech
Leží mi už pár dnů v hlavě malá zpráva, která v toku informací o korupci kam oko pohlédne, českých koaličních sporech a Putinově rozpínavosti zapadla.
Japonská automobilka Toyota, světová jednička ve výrobě aut, počátkem dubna oznámila, že se rozhodla v co nejvyšší míře nahradit roboty u montážních linek lidmi. Hospodářské noviny, které o tom u nás referovaly první, to označily jako krok zpět. Na první pohled to taky tak vypadá, vždyť robotů pořád přibývá a robotizace je docela trendy slovo.
Jenže, ať dělám, co dělám, nedaří se mi smířit se s označením směru toho kroku. Spíš vpřed než zpět, říkám si. A to i přesto, že jsem se celé roky živil psaním a překládáním science fiction, takže by se dalo předpokládat, že teď budu na robotí straně. Jenže nejsem – a nesouvisí to s tím, že tihle roboti vůbec nepřipomínají ty moje fantastické a humanoidní, že jsou to jen stroje obsluhující montážní linku.
Ale zpátky do Toyoty. Rozhodnutí odvézt roboty do skladu a nahradit je živými lidmi vysvětloval pan Mitsuru Kawai, který to tam dostal na starost a ví o výrobě aut asi úplně všechno, co se o ní vědět dá, protože je vyrábí už padesát let. Hodně toho určitě ví taky o robotech, tedy o těch reálných, protože v Japonsku jich pracuje nejvíc na světě, prý přesně 309 400.
Pan Kawai řekl, že za prvé je důležité, aby lidé, kteří na výrobě aut pracují, vůbec věděli, jak se auta doopravdy dělají. Nemůžou, jako teď, v éře robotizované výroby, jen postávat vedle, hlídat jak robot pracuje, a když se zadrhne, přivolat někoho, kdo umí robota dát do pořádku. A za druhé řekl, že čím víc toho na autě udělají lidé, tím lepší bude jeho kvalita.
Pochopil jsem to jako sdělení, že víc než na robotech musí záležet na lidech. A na práci, které by ti, kteří ji vykonávají, měli rozumět. Jednak aby za něco stála sama, aby nebyla jen úmornou a tupou rutinou – robota se tomu u nás říkává. A jednak taky, aby za něco stály produkty, které jsou jejím výsledkem a které mají lidem co nejlépe sloužit.
V širším slova smyslu jde ale v tomhle rozhodnutí i o to, aby moderní průmyslová výroba, s níž stojí i padá náš globalizovaný svět, znovu nalezla svůj starý smysl.Jejím cílem přece není jen sledování nekonečného růstu, vyjadřovaného vzhůru směřující křivkou vývoje hrubého domácího či globálního produktu.
Zkrátka a dobře, rozhodnutí Toyoty je dobrá zpráva. I kdyby výsledkem mělo být jen to, že lidmi vyrobená auta budou kvalitnější.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka