Jaroslav Veis: Poselství rohlíku

3. září 2015
Glosa

O tom, že dějinami hýbou víc osobnosti než lidové masy, dnes pochybují jen zastydlí revoluční marxisté-leninisté. Že v nich hraje svou roli i pečivo, však už každý neví. Mám na mysli rohlík, speciálně jeho sladkou variantu zvanou croissant. Říkávalo se mu taky česky loupáček. To pojmenování ovšem za časů socialistického pekárenství ztratilo popularitu, neboť tehdejší loupáky se neloupaly, ba dokonce se o nich říkalo, že jsou gumové.

Nicméně pokud jde o dějinnou roli, není důležitá loupavost ani gumovost, ba dokonce ani sladkost či slanost, nýbrž zahnutý tvar, připomínající dorůstající nebo naopak couvající srpek měsíce.

Relevantní historické prameny dokládají srpkovité rohlíky z Vídně, kde v roce 1838 vysloužilý dělostřelecký důstojník August Zang otevřel pekárnu, pojmenoval ji módně po francouzsku Boulangerie Viennoise a v ní je začal péct a prodávat.

Ovšem ouha, Vídeňáci jim zpočátku říkali kipferl. Východ totiž na čas převážil nad Západem a obyvatelé rakouské metropole inspiroval uherský zahnutý rohlík zvaný kifli. Francouzský název croissant se začal prosazovat až v druhé půli 19. století a zahájil tak vítězné tažení světem, aby jej nakonec zcela ovládl. Není dnes rovnoběžky ani poledníku, kde by vám k snídani nenabídli croissant.

Během toho vítězného tažení se pak zrodila i legenda, nutně mnohem romantičtější nežli podnikatelský úspěch penzionovaného kanonýra. První zahnuté croissanty prý byly napečeny po vítězství nad Mohamedovými stoupenci, na jejichž praporcích se skvěl půlměsíc, symbol jejich víry.

Západní verze legendy praví, že se tak stalo už v roce 732 po bitvě u Poitiers, kde Frankové pod velením Karla Martela porazili arabská vojska emíra Abd ar-Rahmána a tím ukončili první fázi vpádu islámu do Evropy.

Východní verze pro změnu zní, že první sladké rohlíky napekli v roce 1638 ve Vídni poté, co byla odražena vojska Otomanské říše a tím ukončen druhý pokus stoupenců Mohamedových opanovat Evropu. Základ je však týž a rozvíjí slavné Caesarovo „Veni, vidi, vici" - tedy „Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem" do vyšší formy „Zvítězil jsem, upekl jsem, snědl jsem".

Doufám, že se tohoto historického poselství rohlíku chopí konvičkovci, úsvitovci, Adam B. Bartoš a další obránci Evropy proti islámským hordám. V první fázi by měli oslovit pana prezidenta, aby okamžitě prosadil, že z pekáren i supermarketů zmizí dnes převažující rohlíky nezahnuté, tudíž zřetelně kapitulantské. Bude to sice malý krůček pro pekaře, avšak velký krok pro lidstvo.

autor: Jaroslav Veis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.