Jaroslav Veis: Skauti z Ropidu
Znáte ten vtip o dvou skautech, kteří přišli pozdě do školy? „Promiňte paní učitelko, ale zdrželi jsme se, protože jsme převáděli babičku přes ulici.“„Ale proč jste tak poškrábaní, chlapci,“ ptá se učitelka.„Když ona nechtěla,“ odpovídají chlapci.
Vzpomenu si na ně pokaždé, když zahlédnu další zprávu o chystaných změnách v pražské hromadné dopravě. Chystá je společnost skrývající se pod zkratkou ROPID, rozuměj Regionální organizátor Pražské integrované dopravy. Vytváří jízdní řady, mění trasy autobusů, ruší jedny, zavádí jiné. U tramvají to jde hůř, koleje nejsou všude, tak se ROPID snaží linky alespoň přečíslovat a ty, které jezdily celá desetiletí, vymazat z jízdních řádů i z paměti lidí. Nepochybně je přesvědčena o svém právu zasahovat do života víc než miliónu Pražanů, aniž se jich ptá, co chtějí. Skoro bych se vsadil, že když ti dva skautíci vyrostli, nechali se v té firmě zaměstnat a dotáhli to do vrcholového managementu.
Městská hromadná doprava je jedna z nejlepších veřejných služeb, které v moderní době vznikly. Je to systém komplikovaný, stále nákladnější, avšak nezbytný. To nejpodstatnější se však nemění: služba veřejnosti: Její pražská podoba je ale v posledních letech čím dál víc napadána degenerativními změnami. Funguje, avšak někdy se zdá, že spíše navzdory těm, kdo ji řídí a zodpovídají za její každodenní provoz a rozvoj.
Nové trasy metra nevedou tam, kam potřebuje jezdit nejvíc lidí, ale jednou do polí k Letňanům, podruhé do Motola po křivce zvané „chalupoida“ podle městského expolitika, který ji prosadil. O jednoduché dopravě na letiště se mluví dvacet let a dlouho se mluvit bude, ovšem nikoli s veřejností - jen s těmi, kdo na ní mají obchodní zájmy. U systému Opencard, jehož zavedením se Praha postavila do čela pionýrů slepých uliček, může veřejnost už jen sčítat škody.
Ropid na první pohled mezi tyto nádory nepatří, dopravní systém někdo organizovat musí. Ve skutečnosti se však chová naprosto stejným způsobem. Nevnímá, že jeho hlavním smyslem je veřejná služba a že před změnou musí vědět, zda o ni veřejnost stojí a zda nebude lidem život komplikovat místo usnadňovat. Jenže to by se lidí musel nejdřív ptát a jejich odpovědi vnímat. Zatím to vypadá, že něco takového považuje za laciný populismus, jemuž není možno podléhat.
Ti dva skauti tenkrát taky přece nepodlehli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
