Jaroslav Veis: Soumrak okurkové sezóny

Označuje se tak doba, kdy se nic neděje, protože všichni buď jsou na dovolené, nebo se na ni chystají a noviny plní zprávy druhé jakosti, například o úrodě, případně neúrodě okurek.

S moderní dobou ovšem přišly moderní okurkové zprávy. Ještě nedávno mezi ně patřily informace o záhadných kruzích polehlého obilí, jejichž autory měli být mimozemšťané a nikoli banální divočáci. I dnes se dají vygooglovat fotky a videa kruhů připomínajících sofistikované piktogramy, do zpravodajství se však neproderou.

Aspirantem na okurkové téma se letos zdála slibná debata, zda smí čeští muži nosit v sandálech ponožky nebo se tím pasují na vidláky z Bedákova. Boj módních policistek z příloh pro ženy, které to chtějí dole bez s fusekláři v čele s neohroženým místopředsedou Senátu Zdeňkem Škromachem ovšem brzy skončil nudnou remízou.

Okurková sezóna se zkrátka nekoná. Média jsou plná skutečných událostí a témat. Je tu mistrovství světa ve fotbale, které předčasné opouštějí hvězdy i favorizované týmy. A revoluční použití pěnových sprejů ukončilo téměř sto let trvající spor, jak dlouhých je devět metrů, kde smí při volném přímém kopu postavit bránící tým zeď.

Sto let od počátku první světové války, které jsme začali po anglickém vzoru říkat Velká válka, vyvolalo kvalitní debatu nad varovnými paralelami dějin. Velká válka, která vypukla po několika desetiletích míru a prosperity totiž skoncovala s neomezenou vírou západního světa v mírotvornou moc technického pokroku a stále víc lidí se obává, že podobností s dneškem je tu až příliš.

Zejména, když napětí nepolevuje na Ukrajině a stoupá na Blízkém Východě. Včerejší zpráva o smrti čtyř českých vojáků při plnění bojové mise v Afghánistánu nám bolestně připomněla, že obavy ze střetu civilizací se nás týkají mnohem víc, než bychom si přáli.

Nevím, zda letošní počátek či spíše nepočátek okurkové sezóny je jen anomálií nebo trendem, směřujícím ke stavu, kdy právo v létě zvolnit zbude jen školákům a obyvatelům jižních krajů. Ale obávám se, že „bé“ je správně. A že globalizace, marketing, internet nebo vleklá válka s terorem a militantní islámem, tedy samozřejmosti dneška, o nichž jsme neměli tušení v časech, kdy okurková sezóna zažívala největší slávu, nestírají jen časové zóny, vzdálenosti a naivní optimismus, ale i sezóny.