Jaroslav Veis: Super

Redaktor Hvížďala měl na mysli zbytečné slovní vycpávky, jimiž text kyne, avšak chuti ani řízu nepřibyde. Všechna ta jakoby, nicméně, takže, případně prostě. Ta slova patřila mezi plevel odjakživa. Jsou však i taková, která se plevelem stanou, protože se přemnoží. Zkušený plevelný řečník by řekl, že se přemnoží přímo řádově.

Patří mezi ně slovo super. Kdysi dávno mělo jednoznačně kladný význam a každý věděl, že jde o něco nejlepšího, o nejvyšší kvalitu. U benzínových pump tenkrát bývaly tři druhy benzínu: obyčejný, speciál a super. Bylo to do praktického života převedené latinské stupňování přídavných jmen, které řidiči samozřejmě dávno zapomněli: pozitiv, komparativ, superlativ. Kde je dneska supru konec – nahradilo ho jakési univerzální prémiové palivo.

Výraz super ztratil své postavení nejen u benzínky, ale v obchodě vůbec. Supermarket, který se do celého světa rozšířil z Cincinnati v americkém Ohiu, přičemž hybnou silou pokroku byla kombinace velkého parkoviště a nákupního vozíku, dnes nahradily hypermarkety, případně megastory a supermarket si říkají už jen krcálky v zadní ulici.

Ani supermanovi se už moc nevede. Spidermanovi nesahá, pokud jde o globální výši tržeb, ani po kolena těch legračních červených holínek s pavučinami, co ke svému bojovému pyžamu nosí.

Naprosto zápornou roli ovšem začalo plevelné slovo super hrát v české politice. Když se náš politik začne strachovat, že mu z rukou uniká možnost o něčem rozhodnout tak, jak se dohodl ve stranickém sekretariátu, na republikové radě, případně na koaliční trojce až devítce, začne okamžitě křičet, že tady vzniká něco nebezpečného s výstražnou předponou super.

Už pár let se dozvídáme, že hrozí akutní nebezpečí proměny Evropské unie v jakýsi superstát, který nám vezme všechny privileje, jež si naši volení zástupci, počínaje vrchním Psohlavcem Janem Kozinou Sladkým vydobyli na cizácích. A od jara nás zase z vládně-parlamentního ghetta na Malé Straně straší mýtickou postavou superúředníka, který nám bude ze svého superúřadu neodvolatelně diktovat, co můžou a co nemůžeme. Aby byla hrozba názornější, bývá zpodobován jako sir Humprey ze slavného britského seriálu Jistě, pane ministře, včetně dobře šitých obleků a drahých košil.

Jistě se vám také ulevilo, že se mu na Malé Straně ubránili a nahradí ho náměstek na ministerstvu vnitra. Už se mu mezi lidem českým říká supernáměstek. No řekněte, není to super?