Jaroslav Veis: Vypípané Vánoce

27. listopad 2014

Glosa

Vánoce jsou tady. V sobotu vztyčí v Praze na Staroměstském náměstí dvacetimetrový vánoční smrk. V neděli zapálíme první adventní fialovou svíčku na paměť proroků. Z monitorů začneme mazat nevyžádané emaily internetových obchodů s radami, co komu dát pod stromeček. A s napětím budeme čekat, co nám nadělí pan prezident.

Loni to bylo po vzoru jednoho z jeho předchůdců vánoční poselství místo novoročního. V hostincích ležících v doslechu Pražského hradu se říká, že letos si přijdou na své i děti a budou po vzoru jiného z prezidentských předchůdců obdarovány vánoční pohádkou. Dokonce se proslýchá, o čem bude.

Začne prý zhruba takhle: Zimním večerem kráčí krteček a pláče, když tu zpoza bigboardu vystoupí dědeček. Takový větší, hlavu má moudře nachýlenu na stranu a v ruce hůlku.

„Proč pláčeš, krtečku?“ ptá se.„Nějací zlí lidé vyšli z Lumpenkavárny a rozšlápli mi fungl novou krtinu,“ pláče krteček, „a já potřebuju peníze na novou, sám ji nevyreju, pracky mi neslouží.“
„No to bych se na to k-píp podíval,“ řekne dědeček, „lumpové zas-píp.“

„Co budu dělat?“ pláče krteček.
„Dáme si pivo a na něco přijdem,“ utěšuje dědeček a zavede krtečka do nedaleké hospody. „Pivo, ale české,“ poručí. „Slovenské se hodí jen na čištění zubních protéz a americké je špinavá voda.“ Poté moudře dodá: „Píp.“

Krteček se zhluboka napije, tvářičky se mu rozjasní. „Tak poraď, dědečku“.
„Půjčíš si na to,“ řekne moudře dědeček. „Od Home Creditu. Moc dobrá firma. I v Číně ji znají. V Kazachstánu už taky.“ Sáhne do kapsy a vyloví vějíř nabídek. „A představ si, žádný poplatek za předčasné splácení! No neber to. Píp!“

„Ale to mi k ničemu není. Já nemám peníze, mohl bych to vrátit pozdě,“ zesmutní zase krteček. „Skončím v exekuci.“
„Neboj se,“ odežene rázně chmury dědeček. „Exekutoři jsou hodní. To bys viděl, kolik mi jich přispělo na kampaň!“

Krteček se na něj překvapeně podívá. „Dědečku, že ty jsi sám –“
„Pst,“ zarazí ho dědeček a opatrně se rozhlédne. „Nebo ti kavárenští lumpové zase začnou pískat.“
„Píp,“ užasle řekne krteček. „Děda Mráz v civilu. Já se z toho snad po-píp.“

Jak vánoční pohádka skončí, se dosud neví. Ostatně, nějaké překvapení děti mít musí. My dospělí už snad radši ne. Píp.