Jiří Stránský: Blaničtí rytíři po komunálkách

A jednou takhle jede kolem Blaníka, a najednou vidí, jak se po silnici proti jeho prezidentskému vozu (a tedy i jemu) řítí Blaničtí rytíři. Poručil zastavit, vystoupil z auta, a ke zděšení svého doprovodu se rozeběhl s rozpřaženými pažemi proti rytířům a křičel: „Soudruzi, soudruzi! Okamžitě se vraťte! Ještě bude hůř!“

Kvůli tomu kupodivu scénář nezakázali, ale proto, že v něm rytíři vyhnaní z hory oznámením, že v JZD Blaníkov hned pod horou je české zemi nejhůř, vyslali do Prahy rozvědku požádat Svatého Václava, aby se s bájným Brunclíkovým mečem v ruce postavil do jejich čela a všem nepřátelům naší země (v té době vojskům Varšavského paktu) posrážel hlavy. Druhým bylo Václavovo poručení rytířům, že na utínání hlav musí nejdřív toho nepřítele najít. A nepoučení rytíři se začali poptávat a lidi se navzájem udávali.

Letos na jaře jsme s Hynkem Bočanem oslavili padesáté výročí naší spolupráce a kromě dobrého koňaku jsme si darovali rozhodnutí, že Blanické rytíře napíšeme znovu, neboť – jak se právě teď ukazuje – ten vtip o Novotném má různá pokračování. Od času původního scénáře proteklo Vltavou (ale i Dyjí, či Labem, či Odrou) mnoho vody, a před pětadvaceti lety čas dokonce trhnul oponou několikrát.

Od té doby už bylo voleb mnoho, a dneska je třetí den po dalších, o kterých rozhodně hovořit nebudu, zato jejich kampaň nám pro Blanické rytíře nabídla nápad: Že by přišli do Prahy při vrcholící kampani a z billboardů a jiných kampaňových pomůcek by se třeba dozvěděli, že jeden podivný muž Pražanům slibuje, že je zbaví psích exkrementů. Jiný zase každému zajistí parkování auta před vlastními dveřmi. Na čtyřproudovce z centra do Podolí a Braníka (ale i opačně) jeden pán sliboval, že zařídí z Podolí most na druhý břeh. A pár metrů od něho jiný sliboval, že stavbě mostu zabrání. Nějaká paní zase ujišťovala kolemjdoucí, že nedovolí, aby z nás úředníci dělali blbce – aspoň tak jsem to pochopil.

Co by asi tak Blaničtí říkali, kdyby… Asi by měli přijít. Nebo ještě ne?