Jiří Stránský: Chucpe

Až jsme si uvědomili, že by se to mohlo týkat toho a onoho a že by – kdybychom byli důslední – nás bylo o mnohem míň, než si umíme představit.

A že je nám houby platné, že víme, že blbost je jen jiný druh lepry, jakou v sobě nese komunismus. Že stejně nakažlivá je xenofobie a veškerý odpor k veškeré jinakosti. Jelikož za vším vězí nějaký pocit méněcennosti. A hlavně závist - podle svatého Františka sestřička nenávisti.

Někdy před čtrnácti dny vypadla z úst (v jeho případě amplionu) zdrobněliny slova ovčák nějaká obzvlášť výživná blbost, že jsem se tomuto rádiu nabídl, že se proti němu posadím v pořadu PRO A PROTI. Jenže on se v dalších dnech pustil do obhajoby kravin svého šéfa s takovou vervou, že jsem se redakci PRO A PROTI omluvil. Jednak jsem mi došlo, že tenhle člověk je už delší dobu na seznamu těch, pro něž je slovo CHUCPE nejpřesnější charakteristikou, a jednak proto, že - své fosilitě navzdory – bych ho tentokrát musel přerazit.

Mnohokrát jsem se za uplynulých 26 let ve svých odhadech, co bude dál, spletl. I proto, že jsem si (nejen já) naivně představoval, že ti nejhorší komunističtí uchvatitelé vyhnijí, jak výstižně říká náš lid, což se nestalo a třeba takový Milouš jen kvete. A ti mladší (jeden z nich se jmenuje Veleba a je senátor, stejně jako ten slušovický kníže, a další a další) pořád ještě třímají otěže všeho možného.

O to větší jsem měl radost, když jsem alespoň díky přenosu viděl nedělní dodatečnou oslavu 17. listopadu na Albertově. A dokonce poznal pár tváří, které jsem v jejich maturitním roce navštívil v rámci vzdělávacího programu Příběhy bezpráví. O to víc jim přeju, aby se jim povedl jejich společný záměr: vyhnat z politiky nejen ty, co ani neumí zazpívat hymnu, ale co jsou stejní CHUCPE, jako zdrobnělina toho, co pase ovce.

Nenechte se jimi otrávit, prosím.