Jiří Stránský: Mene tekel

Mluvím o něm proto, že se týká i mě. Ne proto, že si naše rodina odseděla ve věznicích a lágrech celkem 19 let, ale proto, že už se v Evropě a na Blízkém východě dějí takové věci, a já se nemůžu zbavit podezření, že to všude kolem nás začíná zase zapáchat totalitou, na kterou nejsem alergický jenom já, ale – pánubohu zaplať – i ti náctiletí, za kterými chodím do škol a – jak už jsem ne příliš dávno řekl i na tomhle místě – kvůli svému bránění občas řeknou svým rodičům, že jsou Husákovy děti.

Čtu (naštěstí jen občas – ono se to fakt nedá číst každý den) noviny, a z nich se dozvídám o tom, jak budou všichni státní úředníci spravedliví, jelikož jim to ukládá zákon, čtu si, že místo jednoho ředitele přišel jiný mladý muž a ten bývalý ředitel odešel velet většímu podniku a všichni (alespoň podle úsměvů) jsou velmi spokojeni. Taky jsem se dozvěděl, že takový ten mrňavý fotbalista, tuším, že se jmenuje jako jedna úžina, ale nejsem si jist (aby mě třeba nezažalovali), má milion eur za každý den.

A Řekové trvají na svých čtrnácti či kolika platech a důchodci na třináctém, ale nikde se nedozvím, jak to je s naším pomáháním Evropě proti separatistům na Ukrajině, kromě ovšem toho, kolik tisíců nábojů jsme jim poslali do kulometů. To pan Putin je jiný frajer, jsem se dočetl – obvinil Západ, že se vměšuje do vnitřních záležitostí Ukrajiny, a proto chrání svou hranici.

A islámisti popravili jednadvacet Kurdů - jak jinak než humánně- a já se jim nedivím, protože Kurdové jsou jediní, ze kterých tihle ničemní hajzlové mají strach.

Ano, mám vztek, ale díky Akci Mene Tekel mám i radost – neorganizují to starci jako já, kterým (jak se říká) bral tipec režim už v padesátých letech, ale mladí a neodraditelní – tohle je slovo, kterého si u nich vážím, mnozí jsou skauti, ale ne všichni, spojuje je však společný cíl a k němu společné dílo a proto má tahle glosa nakonec happyend: NEDÁME SE!