Martin Fendrych: Chytrý nikotin

21. duben 2015
Glosa

Přiznávám, mobil mi nedá spát. Vědci z univerzity v Bonnu sledovali chování stovek tisíc uživatelů chytrých telefonů. Zjistili, že smartphone používají každých osmnáct minut. Píšou zprávy, hrajou hry, surfují po internetu. Psycholog Christian Montag řekl: „Je to podobné kouření.“

Je to ještě vážnější. Vědci vyzkoumali, že se při zapnutí smartphonu v našem mozku aktivují stejné látky, jako když si kuřák zapálí. A to si uvědomme, že cigarety znala už civilizace Mayů někdy 500 let před naším letopočtem. Kouříme 2 600 let. Kdežto chytré mobily užíváme chvilku.

Návyk na ně tedy ještě ani pořádně nezačal, a přece už je taháme z kapsy či kabelky jednou za 18 minut. Jak budeme vypadat za dvacet let? Zřejmě nám v tu dobu přirostou k uchu, začneme se s nimi rodit.

Oproti kouření má mobilování jednu výhodu: zatím nikoho nenapadne, aby se léčil ze závislosti na smartphonu, nazveme ji třeba „mobilománie“. Kuřáci, kteří chtějí s tabákem přestat, mají k dispozici různé odvykací kúry. Kupují si náplasti, jež rovnoměrně dodávají do těla jed nikotin po delší čas.

Žádné mobilové náplasti, které by dodávaly pravidelný přísun esemesek do hlavy, ovšem nemáme. Ani mobilové žvýkačky. Jinak řečeno: návyk na mobil dnes neumíme mechanicky, chemicky, lékařsky nahradit. Jak si tedy má závislák na chatování, esemeskování a surfování tuto drogu nahradit, pokud chce smartpohone omezit?

Nebudu před vámi skrývat, že mobil z kapsy tahám ne každých 18 minut, ale každé dvě minuty. Občas ho držím v ruce pořád. Jen tak pro uklidnění. Jsem jako pes, který má blechy a pořád se drbe. Jedna starší terapeutka mi poradila, co dělat. Ale, varuji předem, je to dost šílená antimobilní, antismartphonová terapie. Jen pro silné nátury.

Až při našem třetím sezení ta zkušená terapeutka našla odvahu a řekla mi: „Mám jednu léčbu. Ale musíš se pro ni sám rozhodnout. Musíš to sám chtít. Jinak prohraješ hned na začátku.“ Tyká mi. Její recept zní: „Vždycky, když budeš chtít vyndat mobil a s někým si esemeskovat, nech ho v kapse a rozjeď se za tím člověkem. Přímo. Domů. Do práce. Na trénink. Do hospody. Na dovolenou. Mluv s ním naživo.“

Zeptal jsem se jí: „A pak se tý závislosti zbavím?“ Řekla tiše: „Budeme doufat. O jiné cestě nevím.“

Spustit audio