Martin Fendrych: Dobré jméno policie
Policie by ráda, aby ji lidé měli rádi. Aby měla dobré jméno. Aby byla milována a obdivována. Ale často jí to nejde a občany zbytečně štve.
Jeden příběh, který to dokládá. Lékařka a její muž sedí později večer doma. Muž pije šampaňské. Zazvoní telefon. Volá vyděšená dcera. Je sama doma a její pětileté dítě v koupelně spolykalo prášky. Co má dělat?
Lékařka a její muž sednou do auta a jedou pro vnučku, že ji odvezou do nemocnice na vypumpování žaludku. Cestou je zastaví policie. Dá řidiči, který doma pil šampaňské, dýchnout. Muž nadýchá 0,6 promile. Je nervózní, vysvětluje, co se stalo. Policie ale koná svoji povinnost. Po pauze mu dá znovu dýchnout, tentokrát je hodnota o něco nižší. Muž opakuje, že spěchají.
Policie ho však odmítne pustit, oznámí, že musí jet na stanici s nimi. Lékařka, která nepila, ale byla ve stresu, a proto nechtěla původně řídit, sedne za volant a pokračuje. Naloží vnučku, odveze ji do nemocnice, tam jí vypumpují žaludek. Tahle část příběhu dopadla dobře.
Policisté mezitím naloží muže do auta a odvezou ho na policejní stanici. Upozorňuji, že měl méně než 0,6 promile alkoholu v krvi. To je zhruba jako dvě velká piva. Nesměl řídit, zákon to zakazuje. V Německu by s 0,5 promile řídit mohl. Nebyl agresivní, nestrkal se s nimi. Policii nemá rád, ale nepral se. Přivezli ho na místní stanici. Tam mu řekli, ať vyndá věci z kapes. Chtěli vědět, jestli prý nemá nůž, zbraň. Měl jen doklady, mobil a propisovačku.
Připoutali ho pouty k lavici. Zajímavé. Neútočil na ně. Že pil šampaňské, to přiznal. Celou situaci vysvětlil. Ale připoutali ho k lavici. Řekl mi později: „Chovali se jak fašisti.“ Za to, že ho připoutali, odmítl v nemocnici dát krev. Prohlásil, že se k němu chovali brutálně a odmítá to.
Odvezli ho zpět na stanici, kde odmítl podepsat protokol. Až do té doby ho měl na starosti asi třicetiletý muž. Po návratu se ho ujal starší policista, který se choval normálně. Dokonce chápal, že za dané situace nechce protokol podepsat.
Policie si úplně zbytečně vyrobila nepřátele. Mohla se chovat slušně, ale nekompromisně. Pouta byla v dané situaci naprostý nesmysl. Teď muž čeká, jak případ vyřeší radnice. Snad už bez pout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
