Martin Fendrych: Všechno si dělej sám

Zrcátko je dnes komplikované zařízení, má vlastní motorek, dá se zaklápět a naklánět a je vyhřívané. Na dveřích auta zbyla jen nosná konstrukce, motorek a visící drátky. Jeden Rakušák, co šel s námi, řekl mému synovi: „Klid, to není problém, v servisu ti to opraví. Máš pojištění?“ Syn má jen povinné ručení. Chtěli jsme odjet, ale jiný člen výpravy, Čech, povídá: „Co blbnete? Zrcátko musíme najít, všechny součástky sebrat. Zkusím to složit zpátky.“ Rakušák řekl, že to je blbost, nemá to cenu, je rozbité.

My jsme ale hledali a ve škarpě o kousek dál, kam věci někdo odkopl, našli všecko: kryt, neporušené zrcátko, kusy plastu. Nic nechybělo. Ten Čech, už starší pán, zrcátko očistil a začal ho skládat. Bylo to neuvěřitelné – za půl hodiny sedělo na dveřích a fungovalo. Jen rámeček z tvrzeného plastu byl prasklý a dva kusy se vyštíply. Ale zrcátko v krytu normálně drželo, naklápělo se, zavíralo.

Opravář synovi řekl: „Rámeček si koupíš, rozebereš to a vložíš ho tam, bude to v pohodě.“ Rakušák se divil a ptal, jestli je ten chlápek, který zrcátko složil, automechanik. „Ne,“ řekli jsme. „Učitel.“

Cestou z hor jsme zastavili v servisu té značky, kterou má můj syn. Ptal jsem se, jestli se dá koupit onen prasklý rámeček. Prodavač našel typ i zrcátko na počítači a oznámil nám, že se dá koupit samotné zrcátko, tedy odrazová plocha, to ano, ale rámeček ne. Může jedině objednat celý ten systém. Cena šílená, přes pět set euro. Tak jsme poděkovali a jeli.

Učitel, který zrcátko složil, mému synovi poradil: „Kup si lepidlo na plast, odmasti rámeček a slep to, bude to držet jako předtím. Neboj.“

Lepidlo stálo pět euro, syn zrcátko rozebral, rámeček slepil a všecko zase složil. Drží, funguje, vyhřívá. Jako nové. Syn bydlí ve Vídni, jel tam s autem na technickou prohlídku, všecko v pořádku. – Počítám, že v servisu by ho to přišlo tak na šest set sedm set euro.

Syn učiteli po telefonu děkoval a on povídá: „Všecko si dělej sám. Vždycky. Jde to.“